Setkání vedoucích v Hostinném 2. - 4. 9. 2016

Skoleni_vedoucich_2016_23.JPG

Třetí ročník našeho školení, či spíše setkání vedoucích oddílů se uskutečnil o víkendu 2. – 4. 9. 2016 v Hostinném. Třetí a přesto v něčem první. Poprvé jsme se setkali v rámci našeho okresu Hradec Králové – venkov, tedy společně s chlumeckými i stěžerskými vedoucími. Poprvé jsme se začali oťukávat hned po našem loňském školení ve Velké Úpě, chtěli jsme školení dát další impulz a atraktivitu. K našemu potěšení se nápad líbil i v Chlumci a Stěžerách. A tak jsme se počátkem roku shodli na chatě v Deštném v Orlických horách a zhruba 40 účastnících. Počátkem června se chata změnila na chatu Desnou v Jizerských horách, jelikož nám zmizela rezervace v Deštném (paní to prostě spletla, to se stává) a počet účastníků se snižoval (tu nemohl ten, tu zas onen). Dva týdny před školením vyrazili na chatu Desnou Viking, Vráťa a Přemek, aby terén obhlédli. Po prohlídky chaty na místě překřtili chatu Desnou na chatu „děsnou“ a naposledy jsme změnili místo působiště. Rozhodli jsme se pro osvědčené Hostinné, kde jsme párkrát byli na víkendovce a kde je hezké zázemí i okolí, ale nejsou to hory, no. Počet účastníků se ustálil na 17!!! Plus 5 lidí servis týmu.

V pátek v šest hodin odpoledne se v Hostinném setkala tři auta třebechovických a po jednom z Chlumce a Stěžer. Jmenovitě z Třebechovic: Přemek, Magda, Pavel Č., Helča, Lucka, Pavel L., Zuza a servis tým Viking, Makulka, Lůca a Fanda. Z Chlumce, Vráťa, Věrka, Eva, Petra a Jarka + malý Pepča. Ze Stěžer přijeli Pája, Márty, Šídlo, Maru a Pepa. Uff, to je jmen, ještě že nás nejelo čtyřicet. Po kratičkém přivítání jsme se šli ubytovat a navečeřeli jsme se. Poté Viking školení zahájil, řekl nám program na celý víkend a připravil si se servis týmem první hru. Lovili jsme Desperády po okolí kluboven. Rozdělili jsme se do třech týmů, v každém bylo několik třebechovičáků, chlumeckých a stěžerských. Měli jsme krátký čas vymyslet strategii a poté jsme se pustili do lovu. Desperáti přibývali velice pomalu, ale nakonec jsme dali všichni do kupy toho hlavního. Poté jsme ve zbytku času, udýchaní, chaoticky lovili i ty menší a nejmenší, až jsme je „pochytali“. Následovala krátká pauza na vydýchání, přípravu „překvapení středisek“ a vyhodnocení. Po důkladném napití a úlevě z fyzické námahy nám Viking sdělil výsledky. Kdyby družstvo Páji neudělalo chybu v hlavním šéfovi, vyhrálo by, ale takto se umístilo třetí. Druhé bylo družstvo Vráti, které odevzdalo velkého šéfa dobře, ale nestihlo oběhat ty „malé ryby“. Vyhrálo, k mé neskonalé potěše, mé (Přemkovo) družstvo, které i přes strašlivou taktiku a zahlcení naší Péti na základně, mělo velmi rychlé nohy a oběhalo všechny malé „čudly“. Vítězný medovník si ovšem dali všichni a to velmi zaslouženě. Poté jsme se usadili a u sklenice něčeho dobrého shlédli fotoprezentace středisek. Zjistili jsme nejen co dělají, ale celkem obdivně jsme konstatovali, že nechápeme, kde berou ty víkendy. Ihned se rozproudila živá diskuze, poutavá a neutuchající, která nás provázela celým víkendem. Kdo nebyl, neuvěří. Je to nepřenositelné, ale pokud teď mám něco z víkendu vypíchnout, tak to byl ten hlad po informacích od ostatních, neposuzující a velmi otevřený zájem, jak děláte to, či ono. Některým z nás vydržela diskuze dlouho, což poté neocenili ráno.

V sobotu jsme vstali na osmou, nasnídali se a vyběhli ven na rozcvičku, když jsme zjistili, že hned vedle nás v parku rozbili hasiči tábor a nachystali hasičské závody. K tomu jim po celý den vyhrávali kapely, no zkrátka báječná kulisa pro školení. Na rozcvičce jsme měli své fotografie z dětství, museli jsme se podle nich najít a zeptat se protějšku na tři otázky a odpovědět směli dvakrát pravdivě a jednou lživě. Hezká a zábavná aktivita do začátku dne. Přesunuli jsme se do „zasedačky“ a probrali naše schůzky a hry, které hrajeme. I přes to, že jsme mnoho her měli společných, mnoho nás zaujalo a mnohdy i oživilo vzpomínky na naše mladé roky ve skautu. Inspirující. Mně osobně nejvíce zaujaly schůzky Páji a Věrky, obě jsou nápadité a velmi inspirativní. Samostatné uzlování u stěžerských skautek a cesta stezkou s bonusovými úkoly u chlumeckých Berušek musím vyzkoušet! Dopoledne plné vyprávění, dotazů a smíchu rychle uplynulo a my jsme si dali gulášek od našeho super servis týmu. Po krátkém odpočinku nám Viking sdělil, že na Mravenčí stezce v Hostinném se stala vražda. Rozděleni na dva týmy jsme vyrazili po stopách za pomoci GPS. Cestou jsme nalézali a hádali různé osobnosti. V polovině cesty jsme pátrali po vrahovi za pomoci několika indicií. Obě družiny by byly dobrými detektivy, obě odhalili vraha, způsob a místo správně. Sešli jsme zpět do kluboven, povečeřeli a pustili se do přípravy programů. Popravdě musím říct, že jsem si toho moc nepřipravil, spíše jsem diskutoval a stále si psal a psal poznámky. Ale o samotnou přípravu ani nešlo, šlo o to se inspirovat (to se dařilo), popovídat si a třeba domluvit společnou akci, jak se to povedlo našim a stěžerským skautkám. V devět večer nám Viking promítl fotografie z roverway, na které byl v srpnu. Fotky i akce to byla krásná, snad nás inspiroval, chlumečtí a hlavně stěžerští se takových akcí zúčastňují, což je skvělé.  Následovalo opět povídání, zabrali jsme témata od činnosti střediska, oddílů, přes tábor, obřady atp.

V neděli ráno jsme posnídali fantastické lívance a vrhli se na poslední část, společný závod hlídek. Rozdělili jsme se do dvojic, mou velkou výhrou se stala Eva, o čemž za chvilku. Vyrazili jsme na tato stanoviště: mapa – měli jsme určit, jak dlouhá je trasa odněkud někam, poté na poznávání skautských symbolů (isgf, lesní kurz, světlušky, waggs, ivančena, zástupce vedoucího okresu), to jsme měli dobře. Poté uzle, povedlo se vcelku včas, byť mně se ruce nějak podezřele klepaly. U Fandy azimut, ano u Fandy… No, vyrazili jsme a kupodivu rychle došli do cíle. Od Fandy k Tomovi a zde zrádný skautský zákon. Na: skaut je zdvořilý jsem si (proč asi) ani omylem nevzpomněl. A pak to přišlo. Šest zvířat a šest rostlin. Jako být to na mně, tak jsem byl poslední, ale díky Evě opět bez chyby. Když tedy pominu jeden chybějící bod skautského zákona, což není maličkost, uznávám, neměli jsme chybu. To jsme byli dvojice. Po závod jsme si říkali, jak kdo co děti učí, co má smysl, co méně. Ale to už se blížil oběd a před ním nás opustili stěžerští, kteří museli jet domů dříve. Rozloučili jsme se s nimi a šli na oběd, kde jsme museli (ano museli) dojít i jejich porce. Pochopte, že poté už nám zbyly síly se jen rozloučit, zhodnotit školení a zhruba kolem třetí jsme po úklidu opouštěli chalupu. Inspirovaní a potěšení, že se nám setkání vydařilo.

Snad se zase brzy potkáme.

 

Zapsal: Přemek

Další fotografie ze školení najdete v naší Galerii.