Sázava 10. - 13. 6. 2015 - roverské splutí Sázavy

Sazava_Roveri_2015_60.JPG

Nahoře: Jirka, Pavel, Kopr, Janďa, Helča, Adéla, Hrobař, Matěj Terka, Viking, Robin
Dole: Standa, Lucka, Marťa

 Historicky první vícedenní splutí řeky v roverském podání začalo ve středu večer odjezdem směr kemp Pod Mostem v Kácově. Naše 14 členná posádka byla v rámci dopravy rozdělena do třech skupinek, protože jsme chtěli převážet mezi kempy bagáž, abychom mohli jet s co nejlehčí lodí, což se ukázalo jako velmi dobrý nápad (strůjcem nápadu byli zkušení vodáci Dostálovi), protože vody opravdu moc nebylo. Posádka prvního vozidlo (Marťa + Vik) naložila část nákladu a vyrazila v sedm z Třebechovic a kolem deváté hodiny parkovala u hospody na návsi v Kácově. Zde čekala druhá posádka (Lucka a Standa), kteří už zde cca půl hodinky čekali, protože cesta z domu z Prahy jim trvala pouhých 28 minut. Mnohem zajímavější věci se v tu dobu ale děly ve vlaku, kterým jela hlavní část posádky. Bohužel Terka na chvíli přenechala vedení výpravy Pavlovi a místo rychlíku nasedli na vlak osobní a z původní 4 hodinové cesty se stalo více než 6 hodinové trápení, protože spoje už rázem moc nevycházeli. Takže kompletní výprava se potkala až ve 23:01 na zastávce v Kácově. Odtud to bylo jen kousek do kempu, kde jsme rozbili stany, širák a něco, co stavěl Hrobník z plachty, provázků a napichováků na buřty a přespali.

První den plavby jsme začali poměrně s rozvahou a na půl desátou vyrazili na prohlídku do místního pivovaru. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací a okusili čerstvého 12 stupňového nefiltrovaného Hubertuse. Všem nám zachutnal natolik, že bylo během výletu, vždy velkým zklamáním, že už nikde dál tohle pivko neměli. Po návratu do kempu jsme nafasovali lodě, barely, vesty a pádla a připravili zavazadla do lodi a do auta do kempu. Během prvního přesunu auty jsme zjistili, že dopravní dostupnost okolo Sázavy není zrovna ideální (klikaté, rozbité a úzké cesty a neustále z kopce a do kopce a z kopce a do kopce). Proto jsme další přesuny kombinovali s vlakem, protože naopak síť zastávek je natolik hustá, že skoro z každého kempu na vodě to bylo kousek na nejbližší zastávku.

Nakonec okolo 12 hodiny jsme konečně poprvé vpluli na řeku Sázavu. Počasí nám dost přálo a slunko po celé tři dny plavby vlastně neustalo. Takže se dalo neustále koupat a různě blbnout ve vodě. Oblíbenou činností se tak stalo soulodění a chůze v řece. Nejvíce se osvědčil Pavel, který celou naši flotilu v rámci posledního úseku v podstatě dotáhnul do kempu. Bohužel na tábořiště U Karla. Tábořiště U Karla v Českém Šternberku, kde jsme se rozhodli strávit první noc na vodě, pro nás skrývalo řadu překvapení. Nejvíce nás překvapil samotný majitel Karel aneb místní buran. Večer jsme po jistých útrapách rozdělili oheň a tím správným dřevem po večer topili a hráli na kytaru. Po celou noc v kempu svítila halogenová lampa, hučel nějaký transformátor a projížděl vlak, který musel neustále troubit kvůli přejezdům.

Druhý den dopoledne jedna část vyrazila na hrad Český Šternberk na kávičku a zákusek a pokochat se výhledy na kraj kolem Sázavy. Druhá půlka vyrazila na vodu. Potkali jsme se kolem jedné odpoledne u jezu v kempu Bořeň v Ratajích nad Sázavou, který bych zrovna nedoporučil k návštěvě, ale horší než U Karla to nebylo! K výběru byl párek nebo nákladný hermelín oproti Karlovu utopenci a klobáse. Bohužel jsem po cestě utopil nejprve karabinu a ani po dlouhém potápění jsme ji ze dna nevylovili. S utopenou botou jsem měl větší štěstí a tu jsem naštěstí ze dna vylovil. Večer jsme dopluli do krapet opuštěného sportovního areálu Samopše. Ač to na první pohled tak úplně nevypadalo, byla to skvělá volba hlavně díky pohodové obsluze, která ještě navíc hrála na housle, a druhé partičce vodáků se kterými jsme prozpívali večer.

Na poslední den jsme měli už jen asi 6 km úsek, ale voda netekla a sluníčko pařilo. Naštěstí ještě nějaká voda byla a dalo se průběžně koupat a osvěžovat. Jezy byly taky relativně sjízdné, takže jsme nemuseli ani nikde přenášet. A navíc když se někdo trochu namočil vlnou pod jezem tak to bylo spíše ku prospěchu věci. Úspěšně jsme kolem půl druhé odpoledne dorazili do kempu Pod Vrbou v Sázavě, kde jsme vraceli lodě a vybavení. V podstatě po zaparkování lodí začalo pršet. Ale to už nám nijak nevadilo, protože nás čekala už jen cesta dom.

Po celou dobu plavby nenastala ani ona mezi vodáky obávaná ponorka a proto všechny posádky začali i dokončili plavbu ve stejném složení posádek: Standa s Luckou, Hrobník s Áďou, Víťa s Janďou, Helča s Terkou, Pavel s Jirkou, Vik s Marťou a ryze pirátská posádka Matěj s Robinem.  Troufnu si říct, že první ročník se povedl nad očekávání všech, a proto jsme se rozhodli další rok zase na vodu vyrazit a to na více tekoucí Vltavu!

Zapsal: Viktor Charvát - Viking

Další fotografie najdete v naší Galerii.