6.4. Vzpomínky bratra Přemysla Pistory

 Jedním z nich je současný zástupce vedoucího střediska Přemysl Pistora. Prošel jako člen či později vedoucí všemi věkovými kategoriemi a mnoha činovnickými funkcemi. Významně ovlivnil chod střediska v posledních letech. A jak vzpomíná na své začátky ve středisku?

Rok 1990 byl pln očekávání a to jsem vnímal i jako 9leté děcko. Někdy na jaře 1990 jsem po Třebechovicích viděl první plakáty zvoucí do junáckého oddílu. V té době jsem hltal Rychlé šípy a tak mě to samozřejmě chytlo. Už jsem se viděl v lese, na táboře, při hrách. Pamatuji si na první setkání za skauťákem. Váže se mi k tomu velmi úsměvná vzpomínka. Již odmala (a to mi vydrželo) jsem byl nevelkého vzrůstu a tak jsem byl automaticky zařazen k vlčatům. Strávil jsem u nich asi tři schůzky, než se přišlo na to, že jsem věkem skaut J.

Na tom prvním setkání si pamatuji, že jsem seděl v horní klubovně s Kruťasem a ten nám říkal, co jsou vlčata zač, že jemu se říká Akéla apod. Na konci schůzky se sedělo u ohně a zpívali jsme písně, což jsem do té doby nezažil, a tak jsem jen němě pozoroval. Popravdě jsem toho o Knihách džunglí moc nevěděl a hned jak jsem přišel domů, tak jsem si ji schrastil a postupně tomu přicházel na kloub, byť jsem tedy poté chodil ke skautům. Ti měli dokonce klubovnu u nás v domě (č. p. 573), což jsem považoval za obzvláštní výsadu. Chodil jsem k Žofikovi do 4. oddílu a Trojka pro nás byla soupeřem. Byl jsem členem družiny Vyder. Jejich pokřik si nepamatuji, ale pokřik Čtyřky nezapomenu nikdy: „Zase do života zrodil, Třebechovic Čtvrtý oddíl, neleknou se potíží Tygři, Vydry, Ostříži“. Bohužel se později pro nedostatek skautíků Čtyřka sloučila s Trojkou, což mě netěšilo, ale nakonec mi přirostla k srdci a nyní na ní nedám dopustit.

Hodně jsme chodili na výlety, do holického muzea Emila Holuba, různě po okolí. Skoro si říkám, že každý víkend jsme někde byli. První tábor jsem absolvoval ve Štěnkově 1991. Bylo to pro mě ohromující, být členem družiny, v noci hlídat tábor, pomáhat v kuchyni. Vzpomínám, že se mi tábor zdál hrozně pracovní a málo hravý, což mi viděno dnešní optikou přijde úsměvné. Jak mě to chytlo, si dokážete představit, těch dvacet let strávených v různých oddílech, funkcích mluví za vše. Neměnil bych ;-)