6.1. Vzpomínky bratra Luboše Čadka - Šimeše

 Jedním z věrných pomocníků Jiřího Prášila, byl bratr Luboš Čadek – Šimeš. Byl, a vlastně stále je, připravený vždy pomoci, kde je toho zapotřebí. V roce 1989 to byl již jeho čtvrtý začátek činnosti v třebechovickém středisku Junáka. A jaké jsou jeho vzpomínky na skautování?

Můj první kontakt se skautingem nastal někdy v roce 1938/39. Rok před tím jsme se přistěhovali do Třebechovic z Rokytnice v Orlických horách. Na schůzky jsem začal chodit do klubovny v přízemní místnosti ve vilce Elišákových (nyní Podzimkových) v ulici Družstevní práce. Vůdcem oddílu byl Ruda Hejčl a jeho zástupcem Pepa Elišák.

 Na schůzkách se četly knihy J. Foglara nebo z cestopisů. Také jsme zpívali a dodnes si pamatuji píseň Indián („Šedý nad řekou z mlhy je závod stkán, pod ním v kánoi sype to Indián …“), z vycházek mi utkvěl v paměti dvoudenní výlet na Novou Ves za Albrechticemi, kam jsme pěšky tlačili dvoukolovou káru s loďkou maňáskem, utábořili se u místního rybníka a na noc se poskládali na slámě v jedné stodole. V těch letech jsem také byl čtenářem časopisu „Mladý hlasatel“ a hltal Foglarovy „Rychlé šípy“ až do začátku druhé světové války, kdy se Hitler postaral o zrušení Junáka i časopisu Mladý hlasatel. Po válce vypukl velký boom zájmu o skauting a tak jsem se přihlásil do 8. oddílu Ferky Kubeše.

Později po sloučení s oddílem br. Oskara Cihláře do dodnes trvající TROJKY. Celostřediskových táborů v letech 1945 a 1946 jsem se z rodinných důvodů nemohl zúčastnit, takže mým prvním táborem byl oddílový (chlapecký) tábor u Svratky v roce 1947. V roce 1948 po absolvování rádcovského kurzu jsem se zúčastnil tábora na Dyji a v roce 1949 opět oddílového tábora Sázava – poblíž „Stvořidel“, který tentokrát vedl br. Jan Vlačiha.

Poté přišel další zákaz činnosti, tentokráte od komunistů. A vydržel až do roku 1968. Třetí zmrtvýchvstání Junáka se konalo v roce 1968. Vydrželo ale jen dva roky. Trojka ihned zorganizovala oddílový tábor u chalupy br. Oskara v Nové Vsi v Orlických horách. To už jsem byl ženatý a tábora se zúčastnil můj syn, takže já jsem tam působil jako doprava a zásobování, ale jen na půlku tábora, ve druhé půlce jsme se střídali s MUDr. Jirkou Simonem. Skauting vydržel ještě rok, takže můj syn absolvoval celostřediskový tábor „Blatex 1969“ v Posázaví u Talmberka.

Tentokrát jsem s náklaďákem vypomáhal s dopravou a stavbou tábora. Pak nastalo 20 let ticha, až přišla „Sametová revoluce“ a Junák již počtvrté obživl. Já jsem tedy jako oldskaut nadále členem třebechovických skautů a na žádost přítele a tehdejšího střediskového vedoucího Jirky Prášila, abych mu občas vypomáhal s tábory, jsem se v šesti táborech angažoval v zásobování, účetnictví a kronikaření, se kterým rád vypomáhám dodnes.

A co říci k tomu „jak léta běžela“? Délka pobytů na táborech od těch předválečných až po rok 1969 byla jeden měsíc. Potom se doba zkracovala na tři týdny, až skončila na dnešních dvou týdnech. Na oddílových táborech jsme si vařili sami, kdežto na celostřediskových táborech vaří kuchařky. Oddílové tábory neměly víc účastníků než 30 chlapců, kdežto celostřediskové tábory měly a mají od 60 až po 80 duší. A jak se měnila činnost skautů během roku? Mimo pravidelných oddílových a družinových schůzek se téměř pravidelně jednou týdně chodilo na vycházky – někdy i celodenní.