Upíří noc 23.3.2012 - skauti, skautky

upirinoc2012_07.JPG

 Dne 23.3 2012 spali skautky a skauti, ti kteří byli na brigádě, v klubovně. Přišli jsme už v tmavém oblečení, jelikož jsme museli být za upíry. Když jsme se všichni sešli a namalovali si na bílo obličej a pusu natřeli krví, byla první soutěž: Kdo jako první zmaluje Hrobaře. Nevíme, kdo vyhrál – měl na sobě hodně barev. Další úkol byl, abychom se dostali k ohništi, aniž by se na nás dostalo světlo, protože mláďata upírů nesnášej světlo a můžou na něm být maximálně 10 vteřin. Ten, kdo se dostal k ohništi, mohl začít zabíjet Satana (musel trefit tenisáky alespoň 2 plastové lahve. Když byl Satan zabit, šli jsme za hlavím upírem (Áďou) za klučičí klubovnu, kde jsme se dozvěděli další úkol. Další úkol se jmenoval Let okolo propasti. Splnil se tak, že se oběhnul hlavní skauťák, aniž byste se zdrželi na světle.

upirinoc2012_01.JPG

Po dodělání úkolu jsme počkali na zbytek u hlavního skauťáku. Tam jsme si utvořili dvojice na trakaře. V trakařích jsme šli dolu z kopečka, kde jsme se prohodili, a šli zas nahoru do kopce. Pak jsme kutáleli sudy. Nakonec jsme se točili a obíhali tyč. To byla sranda – motala se nám hlava a naráželi jsme do sebe. Když byli tyto úkoly splněný, šli jsme do nové klubovny, kam jsme předtím nesměli. Nastala tam velká změna. Bylo tam šero a světlo bylo jenom ve světle svíček, položených na pingpongovém stole, na kterém bylo spousta jídla. Bylo tam například: koktejly s krví a ovocem, křupky, prstíky (jednohubky), slaný tyčky, okurky namáčené v krvi a spoustu dalšího. Po té, co jsme se dostatečně vytancovali, jsme si zahráli Kamásutru.

upirinoc2012_18.JPG

Vysvětlit děj této hry by trvalo dlouho, tak ho tu radši vysvětlovat nebudu, ale nic sprostého to nebylo, což si podle názvu může mnoho lidí myslet. Bylo už dost pozdě, tak jsme šli doprovodit Terku Pavlíkovou domů. Cestou nějak záhadně Tomínovi stále někdo volal vysílačkou. Potom co jsme Terku doprovodili, šli jsme směrem k Dubu, který je u lesa Bor a tam jsme se dozvěděli, co se bude dít dál. Les byl plný vlkodlaků, kteří nesnášejí upíry, a jediná naše záchrana byla, že musíme celý les projít s maskou, kterou jsme si předtím v klubovně vyrobili, na očích, ale po jednom. Jelikož bylo už dost pozdě, byla tma, takže to tím víc bylo strašidelnější. Chodili jsme od nejmladšího po nejstarší. Roveři (vlkodlaci) strašili fakt hodně. Asi v polovině stezky nás připnuli na lano, ukázali nám, jak se máme přepínat a šli jsme podél provazu, nataženým mezi stromy. Bylo to dobré zpestření. Na konci stezky nám řekli, že máme jít ke koupálku, že tam na nás bude čekat Áďa. Když jsme se sešli všichni, vyrazili jsme zpátky do skauťáku. Tam jsme se, kdo měl ještě žízeň, šli napít do nové klubovny.

upirinoc2012_30.JPG

Pak jsme si roztáhli matračky a spacáky. Poslední hra, která na nás čekala, byla na přemýšlení. Někdo četl, co se komu kde a kdy stalo, např. že umřel a tak, a ti ostatní hádali, jak se to stalo. Když nás to přestalo bavit, zachumlali jsme se a usnuli. Po krátkém spánku jsme se vzbudili (nebo nás vzbudila Áďa) a šli se nasnídat. Pak už jenom uklidit, vytřít podlahy, sbalit si věci a hurá domů!

 Zapsali:Zuzana Moravcová - Proužek,  Pavel Látr

Další fotografie naleznete v naší Galerii.