Skautský muzikál v Chlumci nad Cidlinou 18. 11. - 20. 11. 2011

muzikal2011_01.JPG

Kompletní sestava

Po měsících příprav konečně v pátek 18. Listopadu nastal odjezd směr Chlumec nad Cidlinou na Skautský muzikál. Dva měsíce secvičování a příprav našeho muzikálu Rebelové měli vyvrcholit podáním perfektního výkonu na pódiu chlumeckého kulturního centra. Bohužel hned na nádraží jsme zjistili, že dva stálí členové souboru Denis (představitel jedné z hlavních rolí) a Dajča nemohou z různých důvodů jet. Tato nemalá komplikace se naštěstí neprojevila na dobré náladě a tak jsme vyrazili plni elánu. Po příjezdu do Chlumce se nás ujala místní skautka a dovedla nás do místní školy, kde jsme měli od chlumeckých skautů zajištěný výtečný servis. Ubytováni jsme byli ve třídě VII. B. Na začátku jsme byli poučeni, kde se nalézá SOS místnost, SOS hlídka, čajovna, kino, výtvarná dílna a jak se ve třídě chovat. Uspořádali jsme ležení a volnou chvilku do zahájení strávili zabydlováním. V osm hodin byl sraz všech přihlášených družstev v tělocvičně. Milými slovy nás přivítala Věrka Applová a po pokřicích nás roztřídila do pěti skupin, kde byla střediska namíchána. V této sestavě jsme absolvovali seznamovací hry, při kterých jsme měli malováním znázorňovat známé i méně známé písně a pokud ji družina uhodla, měla i začít zpívat. Seznamovací večer skončil někdy ve tři čtvrtě na devět a my měli možnost se rozkoukat po škole, zajít si na koktejl, bowli, či čaj do čajovny, nebo si jít vytvořit eko peněženku do dílny. Vedoucí v devět hodin absolvovali sezení, kde jim byly sděleny důležité informace o zítřejším dnu D. Naše hodina H měla vypuknout v 16:55 minut, ale nakonec tomu bylo trochu jinak. Před večerkou nás vedoucí seznámili se zítřejším dnem. Naše zkouška byla až o půl jedenácté, což nám dalo možnost ještě ráno pilovat detaily. Poté jsme se měli přesunout na oběd. Po obědě chvilka klidu a ve dvě mělo vše vypuknut. Naše představení se mělo hrát jako úplně poslední, snad bude platit okřídlené: To nejlepší na konec. Kdo chtěl, mohl jít ještě do čajovny zpívat s Ferdou, ale většina z nás zůstala ve třídě a čerpala síly na zítra. Denisovu roli převzala Káťa a tak ji v rychlosti „tlačila do hlavy“. V jedenáct večer byla večerka.

muzikal2011_07.JPG

Naše ležení

Ráno jsme zašli do čajovny na snídani, podávaly se lupínky s mlékem nebo chléb namazaný ledasčím. Po snídani nás Adélka s Matyldou svolaly do naší třídy a ještě jsme secvičovali choreografii při našich písních. V našem muzikálu zaznějí celkem 3 – ŠŠŠ, Mně se líbí Bob a Stín katedrál. Troufáme si říct, že je máme nadřené a jsou moc hezky nazpívané našimi interpretkami. Žel Stín katedrál měl zpívat především Denis a tak to za něj narychlo musí vzít Péťa a Káťa a to se nakonec projeví. Ale nepředbíhejme. Lehce po desáté jsme se přesunuli do místního kulturního centra, od školy vzdáleného cca 3 minuty chůze. Oblečeni jsme byli do našich kostýmů a sebou jsme měli vše potřebné na vystoupení. Kulturní centrum je nově zrekonstruované a je opravdu nádherné, snad se svým muzikálem přispějeme místnímu publiku k dobrému kulturnímu zážitku. Při našem příchodu ještě probíhala zkouška předchozího souboru a tak jsme museli počkat v šatně. Bylo dohodnuto, že se soupeři mezi sebou neuvidí. Nervozita byla v šatně viditelná, i přes to, že není hmatatelným jevem. Na tvářích našich herců jsme ji rozpoznali hned. Po prvním rozkoukání na pódiu jsme začali cvičit. Adélka zašla za zvukařem a doladil a s ním, kdy má započít která písnička a v kterou chvíli má přijet vlak. Na zkoušení jsme měli hodinu, první půlhodina nevypadala úplně nejlépe. Do představení museli Adélka s Matyldou zasahovat a neustále upřesňovat detaily. Po skončení jsme jim řekli, jak lépe stát, že mají více hovořit k publiku a také o dost zesílit hlasitost mluveného pojevu. Pro druhou půlhodinu bylo rozhodnuto, že si představení vyzkouší bez zásahu děvčat. A zadařilo se, teď to již mělo grády. Shodli jsme se, že se nám to povedlo a začali se na odpoledne těšit ještě více. Zejména jsme doladili poslední píseň: Stín katedrál,  děvčata se ji naučila a společně jejich zpěv zněl dobře. To jsme ještě netušili, co nás „naostro“ čeká. Celí vyhladovělí jsme běželi na oběd, podávalo se kuře s bramborem. Po obědě nás čekal krátký odpočinek a krátce před druhou jsme vyrazili směr divadlo.

muzikal2011_14.JPG

Hlavní chlapečtí protagonisté Eman, Šimon a Bob

aneb David, Káťa a Pavel

Po slavnostním zahájení nabrala představení celkem kvapíkové tempo. Podařilo se nám shlédnout první dvě představení a poté nás Adélka s Matyldou začaly líčit. Nakonec jsme měli co dělat, neboť některá představení trvala výrazně méně a tak jsme přišli na řadu dříve, než jsme čekali. Ostatní tou dobou měli svá představení za sebou a tak jsme měli při našem vystoupení plný sál. Dokonce se na nás přijeli podívat i Viktor se Zuzou. Hodina H, minuta M započala. Opona se rozhrnula a Rebelové začali. Adélka s Matyldou v zákulisí ani nedýchali, stejně tak Přemek s Viktorem, kteří nás natáčeli. Zpočátku šlo vše hladce, scénka s vlakem bez problémů a Ššš v podání Péti krásné. Nádherně jej zazpívala a choreografie za ní se moc povedla. První zaskřípání bylo při stavění scény pouť. Ale hodili jsme to za hlavu a sehráli ji s přehledem, notabene když ji Terka podpořila supr výkonem při písni: Mně se líbí Bob. Popravdě Terka byla asi nejnervóznější, a proto jsem byl moc rád, že se jí to tak povedlo. A přes lehké zaváhání se povedl i tanec k písni. Poté to bohužel začalo skřípat více. Příprava poslední scény trvala déle, než měla a při závěrečné písni Stín katedrál, na kterou jsme spoléhali, nefungoval Kátě mikrofon. To bohužel rozhodilo i Péťu a zbývající děvčata jí nepomohla. Trošku zaplavala v textu a poté se při tanci předala mikrofon Kátě, která se nestačila chytnout a na písničce to bylo dost znát. Celkový dojem byl ovšem na jedničku, ne-li s hvězdičkou. Představení se povedlo, o čemž nás přesvědčil potlesk na konci. Ihned jsme se seběhli v šatně a výkon rozebrali. Konec nás mrzel, ale hřálo nás, že jsme nezklamali a předvedli jsme, že jsme netrénovali zbytečně. Po našem představení byla chvilková pauza, při které se nás snažili zabavit moderátoři Talent a Vlastička a dařilo se jim to. Jejich vystoupení byla velmi vtipná. Poté proběhla Světelná show a šlo se vyhlašovat. Všichni účinkující se dostavili na pódium. Naše představení bylo odměněno za zpěv, taneční kreace a krásné natupírované účesy. Nám v tu chvíli bylo jasné, že na bednu jsme se nedostali. Vyhrálo představení Sedmikrásek z Jindřichova Hradce. Po právu, neboť bylo nabité energií a sedlo jim skvěle. Cenu diváků si odnesl domácí soubor z Chlumce nad Cidlinou, který měl nádherné dekorace a představení se jim také moc vydařilo. Lehké zklamání na tvářích našich herců bylo patrné, v koutku duše chtěli svou dvouměsíční snahu proměnit v něco lepšího než 5. místo. Ale pro nás tři vedoucí byli vítězové. Ještě před dvěma měsíci jsem netušil, čeho jsou schopní a neřekl bych, že tak pěkně dokážou zahrát tak těžkou disciplínu, jakou muzikál bezesporu je. Prodali takřka vše, co poctivě natrénovali.

muzikal2011_18.JPG

Diplom

Po vyhlášení výsledků jsme se šli převléknout a poté honem na večeři, nikdo nemá větší hlad, než herec. Podávaly se milánské špagety a po náročném výkonu přišly k chuti. Chvilku volna mezi večeří a večerní programem jsme vyplnili tvorbou vánočních ozdob Mohli jsme si udělat hvězdičku nebo andělíčka. Valná většina z nás se šla odreagovat u této kreativní práce. V osm hodin jsme nastoupili před školu a začala ohnivá show. Dva účinkující předváděli s ohněm takové kousky, až se místy tajil dech. Zaklesnuti do sebe metali ohnivé louče, točili něčím, z čeho lítali ohnivé uhlíky na všechny strany a tím tvořili dechberoucí efekty a plivali oheň na všechny strany. Na konci se zeptaly zda je nějaký dobrovolník, který si to chce vyzkoušet a ti naši dobráci mě vystrčili dopředu a hlasitě se dožadovali, že to mám jít vyzkoušet. Sebral jsme tedy zbytek odvahy, do úst vložil lampový olej odporné chuti a vyprskl gejš proti ohni. Jak to dopadlo popravdě ani nevím, jen jsem rád, že jsem ubránil pěstěnou bradku bez větší újmy. Poté rychlý přesun do školy, kde nám Vráťa vysvětlil pravidla noční hry. Ta se konala v zámeckém parku, naším úkolem bylo poskládat talíř, na kterém bylo uvedeno, kde se poklad nachází. Mezi duchy, kteří dětem úkol ztěžovali byly i Adélka s Matyldou. Mezitím Přemek absolvoval poslední sezení vedoucích, kde se celá akce zhodnotila. Zazněly vesměs kladné ohlasy, organizátorům nebylo co vytknout. Přemek si na adresu našeho vystoupení vyslechl pochvalné ohlasy, které korespondovaly s našimi. Zkrátka počátek na jedničku, konec horší.  Zhruba o půl jedenácté byl návrat ze hry, pozdnější večeře a pak hurá na kutě. I když kdo chtěl, mohl si jít ještě zazpívat do čajovny. Ráno jsme brzy vstávali, vlak nám odjížděl již v devět třicet. Rychle jsme se nasnídali, zabalili, uklidili třídu a předali jí Věrce. Té jsme poděkovali za skvělou akci a poté jsme se rozloučili s ostatními. Včas jsme došli na nádraží a pak už nás čekal jen hladký přesun domů.

Kompletní scénář z dílny Adélky s Matyldou si můžete stáhnout  a přečíst.

Zapsal: Přemek

Další fotografie můžete shlédnout v naší Galerii. A fotografie pořízené pořadateli z Chlumce ZDE.