Jak nás komunisté znovu zlikvidovali

4.05 – Jak nás komunisté znovu zlikvidovali

Proces opětného násilného „sjednocení“ mládeže do „masové organizace“ a tím i nové potlačení skautského hnutí  započal brzy po 21. srpnu 1968. Byl to jeden ze stěžejních úkolů tzv. politické „normalizace“, který si KSČ naplánovala a s neobyčejnou proradností a bezohlednou tvrdostí uskutečňovala.

1. dějství: Omluva za nezákonnou likvidaci ZVENČÍ v roce 1950

27.3.1968  ÚV ČSM  odvolal v plném rozsahu původní administrativní rozhodnutí o zrušení JUNÁKA z padesátých let a konkrétně přiznal: „Po roce 1948 došlo k administrativnímu nezákonném přerušení činnosti zásahem ČSM. JUNÁK tak nebyl ani rozpuštěn právoplatným rozhodnutím příslušných právních orgánů (Ministerstva vnitra), ani nebylo rozhodnuto jediným kompetentním orgánem podle stanov – tj. junáckým sněmem – o jeho dobrovolném rozpuštění (s čímž musí souhlasit tři čtvrtiny přítomných)“.

2. dějství: Vylepšená metoda likvidací ZEVNITŘ v roce 1970

Období nadějí a víry v budoucnost „socializmu s lidskou tváří“ skončilo 21.srpna 1968, kdy naši vlast v noci napadla a okupovala vojska pěti „spřátelených“ armád. Proti okupaci vystoupilo 28.8. veřejně vedení JUNÁKA, R.Plajner, Vl.Koseová a F.Němec. Ústředí JUNÁKA pracovalo zpočátku svorně a nepoliticky, ale v květnu 1968 se komunisté začali separovat a v červnu, zcela proti idejím skautingu, založili stranickou skupinu, kde po srpnové invazi převládli konzervatisté. Když se předseda stranické skupiny Hála začal od 29.10.1969 v rozporu se stanovami účastnit jednání předsednictva (PÚR), tak  komunisté svoji nadvládu v ústředních orgánech JUNÁKA dovršili a o všem „stranicky“ rozhodovali.
Ještě v říjnu 1968  protagonisté „Pražského jara“ (Svoboda, Dubček, Smrkovský, Černík, ale i Husák)  v tiskovém „Provolání  představitelů všemu československému lidu“ ujišťovali:
Chceme a budeme pokračovat v cestě nastoupené v lednu, nikdy nedopustíme deformace a porušování našeho právního řádu“. Skutečnost byla však jiná.
Gustav Husák byl 16. 4.1969 zvolen prvním tajemníkem ÚV KSČ poté, co byl Dubček 7. 4. z této funkce odvolán.  Byla znovu zavedena cenzura, začaly čistky ve sdělovacích prostředcích, byl zakázán Svaz vysokoškolského studentstva. Tak začal proces NORMALIZACE,který měl zemi vrátit do poměrů před lednem 1968 a potrestat všechny, kdo s konzervativní politikou KSČ a sovětskou okupací nesouhlasili.
Komunisté ovlivnili významně již i přípravu III. junáckého sněmu a výběr kandidátů, takže sněm, pořádaný 23.-24.11.1968,  bez protestů schválil:
- zrušení  zemí, oblastí a okrsků a vytvoření krajů a okresů s příslušnými KRJ a ORJ.
- spolupráci s Pionýrem a členství ve „Sdružení organizací dětí a mládeže“ (SODM) .
- ukončil činnost Duchovní rady a zrušil homogenní oddíly.
Sněm také bez výhrad přijal zásady programu socialistické výchovy mládeže v duchu marxismu-leninismu a přihlásil se k politice KSČ. Toto vše ovlivnilo další osud našeho hnutí zcela zásadně.
Byro ÚV KSČ dne 17.11.1969  projednalo a schválilo podrobný „POSTUP při budování jednotné masové dobrovolné organizace dětí a mládeže ČSR – Socialistického svazu mládeže (SSM). V rámci tohoto dokumentu bylo rozpracováno rychlé rozbití naší skautské organizace. V druhé kapitole tohoto plánu je podrobně popsán postup, jak organizaci JUNÁK ještě před úplným zničením rozvrátit  ideově i morálně. Bylo požadováno, aby v Junáku byly pro sjednocení vytvořeny předpoklady,  především politicko-ideové, ale také kádrové, a to konkrétně:
1. Realizovat politicko-ideové principy, k nimž se  vedení JUNÁKA v poslední době přihlásilo, zejména uznání socializmu a komunizmu jako celospolečenského cíle a plné promítnutí této zásady do výchovné činnosti junáckých kolektivů. Konkrétně tedy:
- uznání a plné uplatnění marxismu-leninismu jako ideového a pedagogického základu výchovného systému organizace;
- přihlášení se k revolučním tradicím našeho a mezinárodního dělnického a dětského hnutí. Z těchto pozic provést zásadní kritickou analýzu a přehodnocení československého skautingu, veřejně se distancovat od světového skautingu a skautských organizací buržoazního typu.
2.  Na těchto politicko-ideových principech zajistit proces vnitřní diferenciace v orgánech a mezi vedoucími, rozejít se s těmi, kteří neskýtají záruku jejich důsledného uplatňování a nejsou ochotni se aktivně podílet na budování jednotné dětské organizace.

Ústřední rada Junáka ve svém prohlášení z 1.2.1970 tento diktát KSČ neodmítla a podrobila se jeho požadavkům, akceptovala jej plně i při nekompromisním vyhánění ideo-vých odpůrců komunismu. V pokynu ÚRJ z 5.4.1970 se o tom píše:
 „…není možné, aby v dětském a mládežnickém hnutí pracovali ti, kteří se buď svou minu-lostí nebo v posledních dvou létech aktivně postavili proti straně, socialismu a našim spojencům. Jedná se především o ty, kteří se dostali na protistranické pozice, pracovali aktivně v KANu, v K231 atd. Jejich další činnost je neúnosná a z hnutí musí odejít. V budoucí pionýrské organizaci nemohou rovněž pracovat ti, kteří by usilovali v duchu svého přesvědčení o výchovu dětí v idealistickém světovém názoru ať již náboženském nebo filozofickém, jakož i organizátoři bývalých homogenních oddílů."

Dnem 1.1.1970  ztratil Junák ekonomickou samostatnost, hospodaření zajišťovala hospodářská rada SODM. V dokumentu „Postavení Pionýrské organizace ČSSR v rámci Socialistického svazu mládeže“, kterou vydala 4.5.1970 Federální rada dětských a mládežnických organizací, není už o Junáku ani zmínka.
V červenci 1970 vyšel v časopise „Junácký činovník“ článek Rudolfa Plajnera „Junáctví – radost věčně zelená“. V jeho textu jsou slova:
„Slovenský junák svou činnost již skončil. I když je již všeobecně známo, že český Junák přestane existovat jako samostatná právní jednotka někdy na podzim letošního roku, osvědčené a pokrokové metody junácké výchovy budou určitě uplatňovány i v organizaci nové. Junáctví není přece závislé na existenci samostatné  organizace, ani na širáku, šátku či barvě košile, ani na počtu stpňů zdatnosti či užívané symbolice. Podstatou junáctví je přece radostný, plný život pod přirozeným mravním zákonem a slibem. Je to služba všem kdo pomoc potřebují a o ni stojí, je to příprava na šťastný život  svobodného občana budujícího a rozvíjejícího socialistickou republiku Československou v duchu zásad stanovených v článku 4. a 16. naší ústavy“.
V deníku Mladá fronta bylo ještě 6. října 1970 zveřejněno prohlášení  bývalých  16 vedoucích funkcionářů Junáka s názvem „Plnou podporu pionýrské organizaci ČSSR“, kde autoři tohoto
prohlášení také servilně říkají:
Jsme přesvědčeni, že pro poctivou práci při socialistické výchově dětí je dostatek prostoru pro každého, kdo se chce podílet na výstavbě socialistické vlasti v duchu úsilí a cílů strany.
Junák ukončil svou činnost 15. září 1970 a k tomuto datu byly povinny ukončit práci ty oddíly a střediska, které do Pionýrské organizace  ČSSR nevstoupily. Přesto však některé oddíly, ač se do PO ČSSR nepřihlásily, na veřejnosti  dále vystupují, a to někdy i způsoby, s nimiž nelze v žádném případě souhlasit.“
Prohlášení pak končí slovy:Jsme členy Pionýrské organizace ČSSR a za základní princip považujeme její politickou, ideovou a organizační jednotu, z níž teprve vycházejí diferencované formy práce s dětmi. Nevstoupili jsme do PO ČSSR s cílem vytvářet organizaci v organizaci a budeme důsledně bránit její jednotu. Znovu vyzýváme ke spolupráci v PO ČSSR každého, kdo se chce angažovat v socialistické výchově našich dětí a dosud váhá. Naproti tomu nemůžeme být na jedné lodi s těmi, kteří nepochopili nebo nechtějí pochopit a stavějí se proti našemu společnému úsilí – vybudovat takovou Pionýrskou organizaci ČSSR, která bude přitažlivými formami přibližovat dětem myšlenky socializmu, poskytne jim mnoho šťastných a krásných zážitků a vytvoří prostor pro bohatou neformální činnost. Pro takovou socialistickou organizaci chceme a budeme pracovat.“      

Politické hrátky na ústředí JUNÁKA neměly naštěstí vliv na práci oddílů a střediska, zpolitizovaná nebyla ani hradecká Okresní rada JUNÁKA (ORJ), ale o to horší, bolestnější a těžko stravitelné bylo nařízené „dobrovolné“ ukončení veškeré skautské činnosti, zvláště když se to stalo po velkém a úspěšném táboře na Skalce u Dobrušky. Středisko ani žádný oddíl do Pionýra nepřešel, rodiče se měli k přechodu svého dítěte vyjádřit na dotazníku.  Kým to bylo nařízeno, zda to nebyla jen místní akce, se nepodařilo zjistit. Byla to doba tak skličující, že se na možnost další a trvalé obnovy skautingu již ani nevěřilo.  Tato deprese vyvolala zájem o skautskou minulost, o skautské sběratelství, k němuž  jsme v roce 1987 přispěli ilegálním odznakem a pohlednicemi k 75. výročí třebechovického skautingu. Že o dva roky později přivítáme svobodu národa i skautingu tehdy nikdo tušit nemohl.

Dovětek:
Kapitola byla zpracována podle „Zprávy historické komise Junáka“ z února 1992,  která popsala a analyzovala krizové období let 1968-70 velmi podrobně a srozumitelně. V zájmu objektivity také uvedla:U smutného „Prohlášení“ není jasné, zda všech 16 uvedených činovníků dokument skutečně podepsalo.
V písemné pozůstalosti náčelníka R. Plajnera byl nalezen originál dopisu z 5. 2. 1970 (tedy čtyři dni po ostudné schůzi), kde píše: “Po mnohadenním tvrdém a tím i bolestném zpytování svědomí jsem došel k závěru, že nemohu nadále vykonávat funkci náčelníka Českého Junáka a rozhodl jsem se rezignovat. V materiálech, kterými se nedávno zabývalo byro ÚV KSČ  a které pak přijala i Federální rada  DMO ČSSR, je obnova Junáka hodnocena politicky jako nežádoucí pluralita dětského hnutí s tím, že budoucnost patří dětské organizaci důsledně leninského pionýrského typu. Veřejný a politický pracovník musí mít odvahu vyvodit ze své politické prohry nezbytné důsledky. Byl jsem exponovaným pracovníkem Junáka v období desintegrace mládežnického hnutí  a nemohu se proto ve funkci náčelníka podílet na jeho nové integraci.“ S tímto originálním dopisem je však problém. Není totiž na ústředí evidován a nebyl ani na nejbližší schůzi PUR 10.2.1970 projednáván. Byl tedy vůbec oficielně podán, či byl bratrem náčelníkem stažen, za jakých okolností, kdo a jak mu to rozmluvil? To se již nedovíme.

Podle tehdy platných stanov Českého Junáka  měl právo ukončit činnost spolku pouze řádný junácký sněm, provedli to však nezákonně vedoucí funkcionáři ústředí Junáka, přesněji skupina straníků KSČ, která ústředí Junáka z příkazu ÚV KSČ ovládla a demoralizovala způsobem,který nebyl užit u žádného jiného spolku. Zřejmě jsme byli jako demokratické hnutí režimuvelmi nebezpeční a uznáni za s komunismem neslučitelní.
1970 - Třetí likvidace Junáka

Skauting po roce 1970