Slibnou obnovu ukončily tanky

4.02 – Slibnou obnovu ukončily tanky

Po pronásledování všeho skautského v padesátých létech nastalo v šedesátých létech určité uvolnění, když prvky skautské výchovy byly trpěny již nejen v turistických oddílech TOM, ale i v Pionýru. Naděje na obnovu skautingu však svitla až po personálních změnách v ÚV KSČ v lednu 1968, které předcházely událostem „Pražského jara“.

O několik dnů dříve, 3.ledna 1968, se na pohřbu bývalého náčelníka JUNÁKA  br. B. Řeháka sešlo mnoho bývalých činovníků, dychtících po obnově skautingu.
K ní došlo 28.března 1968 v sále holešovické „Domoviny“, kdy v čele JUNÁKA stanul opět br. Rudolf Plajner a Vlasta Koseová spolu s dalšími osvědčenými spolupracovníky, z nichž mnozí byli po vykonstruovaném obvinění léta neprávem vězněni.
Týž den jako v Praze, tedy 28.března 1968,  obnovil svou činnost i třebechovický skauting na schůzce bývalých  činovníků JUNÁKA a dalších pozvaných hostů ve Skautském domově. Vzpomínky na skautskou minulost a důvěra v budoucnost vytvořily krásnou atmosféru, k níž přispěla i účast předsedy MNV Karla Hofmana, bývalého člena 11. oddílu oldskautů, který slíbil brzké předání Skautského domova a morální i finanční podporu naší činnosti. Byl zvolen vedoucí střediska a jeho zástupci pro chlapecký a dívčí kmen a odsouhlasena organizace náboru nových členů.
Nábor byl zahájen 6. dubna 1968 slavnostním táborovým ohněm za Skautským domovem, který rukou společnou zažehli nejstarší a nejzasloužilejší činovníci střediska br. František Koleš a Neda Adámková-Hanušová. Na rok 1968 bylo registrováno 172 dětí a činovníků v této organizační struktuře střediska:

  • Vedoucí střediska  - Steinwald Miloslav           
  • Zástupce pro chlapecký kmen - Cihlář Josef-Oskar, Frencl Karel
  • Zástupce pro dívčí kmen - Procházková Božena, Hanušová T.
  • Tajemník a pokladník střediska - Hejčl Rudolf
  • Hospodář střediska - Prášil Jiří
  • Revizoři účtů - Čadek Luboš, Michera Oldřich
  • Předseda SPJ - Kubeš František
  • 1. roj světlušek - Hanušová Tonča, Dernerová Jitka,Tučková
  • 2. smečka vlčat  - Vlasák Petr, Boukal Josef, Rous Antonín
  • 3. oddíl skautů - Prášil Jiří, Adamec Jaroslav
  • 4. oddíl skautů  - Herold Jiří, Frencl Karel
  • 7. oddíl skautů - Derner Vladimír, Heřmanský Václav, Bárta Jaroslav
  • 5. oddíl skautek - Adámková Neda, Hájková Julie
  • 6. oddíl skautek - Procházková Božena, Hovorková Marie
     

Začínalo se s prázdnýma rukama a bez jakékoliv naděje na vrácení v roce 1950 zabavených stanů, táborového vybavení a dalšího inventáře, problematický byl i návrat vlastnictví Skautského domova (objektu i pozemku).
Začaly se ihned pořizovat stany a další táborové vybavení, něco se vypůjčilo a stalo se neuvěřitelné – necelé čtyři měsíce  po obnovení činnosti střediska byly uskutečněny tři prázdninové tábory. dva chlapecké oddílové (3. a 7.oddíl) a dívčí společný (5. a 6. oddíl).

  •        Chlapci:  3. oddíl – tábor Nová Ves u Orlického Záhoří vedli: Cihlář-Oskar, Prášil, Frencl, Čadek
                          7. oddíl –  tábor Říčky v Orlických horách vedli: Derner, Bárta, Heřmanský
  • Dívky:   spolu 5. a 6. oddíl – tábor Luisino údolí v Orlických horách vedly:  Procházková, Adámková, Hanušová, Hájková

Radost z úspěšných táborů trvala jen krátce, protože v noci na 21.srpna 1968 vojska pěti států Varšavské smlouvy obsadila naši republiku, aby zastavila proces demokratizace, který byl označen za „kontrarevoluci“. Východní Čechy obsadila zprvu polská armáda, ke  kontaktu okupačních sil s občany našeho města prakticky nedošlo ani po říjnu 1968, kdy okupaci zajišťovali již jen Sověti poté, co vůdčí osobnosti reformy  násilně přepravili do Moskvy, kde byli donuceni podepsat dohodu o „dočasném pobytu sovětských vojsk“. V prohlášení z října byl sice ještě národ ujišťován, že bude pokračováno v cestě nastoupené v lednu, ale to již koloval hořký vtip, že jednotkou dočasnosti je jeden „furt“.

V říjnu 1968 se nám vrátil do užívání (ne do vlastnictví) Skautský domov, v tomto měsíci také skauti zasadili „svoji“ lipku svobody spolu s lipkou pionýrů. Byly zakoupeny další stany a výhodně byly získány i stanové přířezy. Aktivita střediska a SPJ viditelně stoupala. Dopisem  z 10. ledna 1969 byla na MNV oznámena potřeba minimálně tří nových kluboven, nejlépe formou přístavby Skautského domova, kde by se během čtyř let zřídila i truhlářská a zámečnická dílna a společenský sál. Protože možnost této přístavby mohla znemožnit plánovaná přeložka silnice, byla předložena náhradní alternativa samostatné srubové stavby tří kluboven. MNV byl žádán o rozhodnutí alternativy a hlavně o příděl investičního limitu na rok 1969, který jak u přístavby, tak u srubové stavby činil 40.000 Kč. Postupující normalizace celý záměr umrtvila. K nerealizovanému projektu přístavby z roku 1948 přibyl tedy další z roku 1969. To mělo asi vliv i na vydavatele střediskového věstníku „Informační zpravodaj“,
který po třech číslech přestal vycházet. Také 3. oddílu skautů se nepodařilo obnovit oddílový časopis „Batyk“, jeho pátý ročník skončil po prvním čísle.
Při přípravě táborů roku 1969 převládl názor na účelnost pořádání několika paralelních táborů se společnou kuchyní, tedy obdobu poválečného tábora v roce 1946. Tak vznikl v krásném údolí pod zříceninou hradu Talmberka (okres Kutná Hora) dvojtábor pro 120 dětí (27 světlušek,  29 skautek, 25 vlčat, 39 skautů) a 15 dospělých. Byl to v historii třebechovického skautingu bezkonkurenčně největší stanový prázdninový tábor, při jehož stavbě a likvidaci pomáhali vydatně i rodiče.

Vedoucími spojených táborů „Talmberk 1969“ byli:

  • chlapecký tábor:       Frencl, Adamec, Cihlář-Oskar, Prášil, Boukal Josef
  • dívčí tábor:                Procházková, Adámková, Hanušová, Adamcová
  • společná kuchyně:    Kotrman, babička Krbová 

Tábory 1970 se připravovaly opět společné podle loňského osvědčeného vzoru, tentokráte na Skalce u Dobrušky a jeho vedoucími byli:

  •   chlapecký tábor:  Kubeš-Ferka, Frencl, Bárta, Boukal-Atom, Vlasák, Adamec
  • dívčí tábor:          Procházková,  Adámková, Hanušová, Tučková, Hovorková, Adamcová                               
  • společná kuchyně:  Kotrman, babička Krbová

Tyto úspěšné tábory byly bohužel poslední akcí třebechovického střediska, protože ústředí JUNÁKA po několika trapných „politických sebekritikách“ vyhlásilo (zcela v rozporu se stanovami)  ukončení činnosti všech organizačních složek JUNÁKA ke dni 15. září 1970.
A tak opět, po válce již podruhé, byl třebechovický skauting zlikvidován komunistickým režimem a přišel o všechen svůj majetek, tentokrát to bylo 57 stanů typu „Osada“ s dřevěnými podsadami a další táborové vybavení v zůstatkové hodnotě 52.781 Kčs a peněžní hotovost 5450 Kčs. Horší než tato opakovaná majetková ztráta je zjištění, že dva a půl roku skautské činnosti byla přiliš krátká doba na to, aby vznikla nová generace skautů a skautek.
Příští začínání, ve které se věřilo, nebude asi tak snadné a spontánní, jako bylo to v roce 1968. Všudepřítomná atmosféra beznaděje z „normalizace“ způsobila, že 31 třebechovických rodičů  s datem 14.9.1970 dalo písemný souhlas k převodu jejich dítěte do PO ČSSR. Kdo tuto akci vyvolal a zorganizoval nevíme.
 

Dopis roku 1968 - první naděje

Rok 1968 - První naděje

Pozvánky na akce 1968-1970

Tábory pořádané v roce 1968