Vzpomínky střediskového vůdce br. Hrubého-Kámoše

3.13 – Vzpomínky střediskového vůdce br. Hrubého-Kámoše

Josef Hrubý-Kámoš byl střediskovým vůdcem v poválečných létech 1945-49. Jako příslušník ročníku 1921 prožil poslední tři roky války na práci v Německu.  Skautoval od vlčáckých let, v roce 1939 byl spolu s Egonem Suchardou zástupcem oddílového vůdce Rudy Hejčla, v roce 1946 byl vedoucím veletábora (120 táborníků) v Julinčině údolí Orlických hor.
Text kapitoly je kompilací obsahu Kámošových dopisů z 11.7. a  6.12.2006.

Střediskový vůdce Rudolf Hejčl, který organizoval a řídil poválečnou obnovu střediska, byl Ministerstvem průmyslu pověřen funkcí národního správce jedné továrny v Mimoni, kam se v září 1945 přestěhoval (a samozřejmě založil a vedl místní skauting). Vedení třebechovického střediska předal svému zástupci Egonu Suchardovi, ale i ten se záhy přestěhoval do Pardubic. Skauti schopní funkce střediskového vůdce houfně odcházeli na vojnu, která byla celému ročníku 1921 odpuštěna, a tak byl zvolen br. Josef Hrubý-Kámoš (narozený 16.2.1921). Měl dlouholetou skautskou praxi,  poslední jeho předválečnou skautskou funkcí byl zástupce Rudy Hejčla. Po válce absolvoval „výcvikový tábor“ Egona Suchardy, od kterého také v říjnu 1945  vedení střediska převzal, a to zcela neformálně, bez nějakého písemného záznamu, bez jmenovacího dekretu ústředí JUNÁKA. Takové formality v té době prostě nebyly, činovnická funkce se jen oznámila registračním listem a ůstředí JUNÁKA vydalo příslušnou činovnickou legitimaci. Střediskový vůdce tehdy ani nepotvrzoval registrační listy (jemu podřízených oddílů), to příslušelo okrskovému vůdci, jímž byl tehdy náš br. Koleš.

Podle vzpomínek br. Hrubého začala  administrativní likvidace Junáka  již koncem roku 1949, kdy byl pozván do kanceláře sokolovny a jednal (bez jakéhokoliv zápisu či protokolu) s pověřencem ČSM (jeho jméno neuvedl), přičemž již tehdy bylo ze Skautského domova odvezeno 10 amerických stanů, indiánský stan týpí, vojenská polní kuchyně a další táborové vybavení. Rokem 1949 jeho činovnická funkce skončila  (protože oddíly rokem 1948 ukončily činnost), nebyl proto již k fyzickému  předání objektu a pozemku Skautského domova a táborového vybavení  přizván. To provedl hospodář SPJ br. Kilingr v únoru 1951, ten byl také  přítomen i předání oddílového majetku TROJKY, ke  kterému za asistence SNB došlo 3. března 1951.Je vcelku zajímavé, že k procesu začleňování JUNÁKA do SČM a jeho poúnorové politizaci nebyl nikým kontaktován, nedostával žádné pokyny po linii skautské, ani politické.

Práce střediska byla koordinována formou střediskových schůzek, konaných každý týden za účasti všech vedoucích oddílů. Jednalo se o programu na příští týden, o společných aktivitách (účasti na sjezdech a soutěžích, o zajištění táborů atd.). Zápisy ze schůzí se nedochovaly, vzpomíná na vítané a milé návštěvy zakladatele třebechovického skautingu br. Barvíře s jeho nezbytnou hůlčičkou. Poslední velkou střediskovou akcí byla účast na oblastním sjezdu v Králíkách, kde br. Kámoš šel v čele průvodu třebechovických skautů, jak to zvěčnila fotografie. Doufali jsme, že od něho získáme další fotografie a možná i písemnosti, ale odpověď byla negativní:
Svoji (civilní) fotku přílohou posílám, je asi 40 let stará, žádnou v kroji nemám, vše co jsem měl mně po skončení činnosti známí kluci rozebrali (kroj, klobouk, slibák, odznaky odborek, Tří orlích per a všechno ostatní včetně fotek“ 

Dovětek:
Br. Hrubý-Kámoš se koncem padesátých let oženil a přestěhoval za prací do Hradce Králové, na obnově našeho střediska v roce 1968 se proto nepodílel a střediskovým vůdcem byl zvolen br. Sláva Steinwald.