Vládnou komunisté, oddíly proto rokem 1948 končí

3.11 – Vládnou komunisté, oddíly proto rokem 1948 končí

Vize, za kterou bojovay a umíraly tisíce našich občanů (i skautů), že poválečná republika bude obnovením a pokračováním úspěchů a tradic Masarykovy předmnichovské republiky, se nenaplnila. Již návrat londýnské exilové vlády přes Moskvu byl překvapivý a také Košický vládní program kontinuitu s předválečným uspořádáním státu nepřinášel, ale to nejhorší nás teprve čekalo – komunistický puč v únoru 1948 a čtyřicet let totalitního režimu. Z toho dvacet let ve vojenské okupaci naším „spojencem a osvoboditelem“ Sovětským svazem. U nás v Třebechovicích p.O. se v prvních poválečných měsících (květen-červen 1945 ) bez propagace a náborových akcí přihlásilo do obnoveného JUNÁKA na 500 členů a podobně tomu bylo i jinde po celé republice. JUNÁK měl značnou popularitu a autoritu navazující na jeho předválečnou i ilegální činnost za okupace a dosáhl svého rozmachu bez dotací s velmi skromnými prostředky. Oficiálně protěžovaný a podporovaný SČM (Svaz české mládeže), vydávaný za zárodek budoucí jednotné organizace dětí a mládeže, viděl v JUNÁKU svého konkurenta. JUNÁK se totiž na rozdíl od SČM mohl opřít o dlouhodobé tradice, propracovanou výchovnou metodiku a popularitu v české veřejnosti a měl i úzké vazby na světové skautské hnutí. KSČ viděla v zachování samostatnosti JUNÁKA nebezpečný precedens, který by mohl vést k rozbití SČM, který byl ustaven 12.5.1945 a pod politickým vlivem a záštitou KSČ se již postupně stával monopolní mládežnickou organizací. Kolem JUNÁKA se tak vytvořila značně složitá situace.

Vláda 7.9.1945 vydala prohlášení, že junácká výchova bude organizována výlučně v SČM. A tak se na přání vlády a Národní fronty JUNÁK začlenil do jednotné organizace mládeže SČM a od 9.9.1945 byl jejím kolektivním členem. Z té doby pochází známý demagogický projev ministra školství Zdeňka Nejedlého k činovníkům JUNÁKA: „Nemůžeme si představit českou mládež bez JUNÁKA. Máme k vám plnou důvěru a přejeme vaší práci mnoho zdaru. Mohu také prohlásit, že pro své potřeby nemůžete najít lepšího přítele a podporovatele než máte v dnešní vládě.“ 21.10.1945 vyšlo první číslo 28. ročníku časopisu Skaut-Junák, který míval týdenní náklad 300.000 výtisků. I z toho je zřejmé, že popularita skautingu mezi mládeží oproti předválečnému období značně stoupla. Koncem roku 1945 se počet zájemců o členství v JUNÁKU od- haduje na 250.000 chlapců a děvčat, postupně však došlo k přirozené výběrovosti dané mo-rálními požadavky skautingu a plněním stupňů zdatnosti, a tak měl JUNÁK k 30.6.1946 registrováno 186.386 členů. Tehdejší situaci dokresluje fakt, že časopis „Junák“ musel od září 1948 změnit název na „Junáci vpřed“ a ještě později na název „Vpřed pionýři“. Byl však tak neoblíbený, že v roce 1951 zanikl.

V prvních poválečných parlamentních volbách, konaných 26.5.1945, získala KSČ a KSS spolu jen 31,05 % hlasů ( na Slovensku nebyla ani nejsilnější stranou) a bylo vcelku jasné, že příští volby budou pro komunisty ještě horší, proto se rozhodli převzít moc ve státě revoluční cestou, politicky ovládli policii a potají vyzbrojili dělnické milice. Nejednotné demokratické síly tomuto politickému puči nedokázaly čelit, následovala “první emigrační vlna“ odhadovaná na 50.000 osob a pro ostatní občany nastalo čtyřicet let komunistické totality, z toho plná polovina s okupačním „dohledem“ sovětské armády v režimu „normalizace“. Skautsky se dalo pracovat bez většího omezení až do „Vítězného února“, ten přinesl ustavení „Akčního výboru JUNÁKA“ a jeho „těžko stravitelné“ příkazy a nekompromisní organizační změny: Členem JUNÁKA směly být jen děti do 15 let, starší mohli být jen činovníci s legitimací SČM, politicky spolehliví a kádrově bezúhonní. Byla to tak zásadní organizační změna, že ji oddíly odmítly respektovat a činnost ukončily. V Třebechovicích rokem 1948 zanikly všechny oddíly až na TROJKU (3. oddíl skautů), který pracoval až do října 1950 a oddíl vodáků, který pokračoval v tělovýchovné organizaci TJ Kožena. Fakticky poslední střediskovou akcí byla mohutná účast na oblastním sjezdu v Králíkách (16.-17.5.1948). JUNÁK byl ale ještě v unoru 1950 uveden, vedle ČSM a SPJ, jako spolupořadatel (dříve skautského) plesu. Ale znásilňování JUNÁKA pokračovalo: V listopadu 1949 zveřejnilo předsednictvo ÚV ČSM „Prozatímní řád JUNÁKA“, kde se v úvodní části I. píše (kráceno): „JUNÁK je jednotnou organizací československých dětí. Je řízen Československým svazem mládeže. V jeho oddílech se dobrovolně sdružují děti ve věku od 6 do 15 let. Úkolem JUNÁKA je spolu se školou vychovávat uvědomělé, tělesně a duševně zdravé děti, dobré občany lidově demokratické republiky – budovatele socialismu. Vychovává proto v dětech národní hrdost a činorodé vlastenectví tím, že jim přibližuje pokrokové tradice našich dějin a ukazuje vzory hrdinů naší doby, hrdinů práce a budování, především presidenta republiky Klementa Gottwalda. Učí děti znát a milovat našeho osvoboditele – největší záštitu a vzor – Sovětský svaz. Celou svou činností připravuje děti pro jejich budoucí vstup do ČSM

Na sjezdu ČSM byl podle Mladé fronty z 10.6.1950 i tento projev (kráceno): „Soudruzi a soudružky, jistě jste si povšimli, že v návrhu nového organizačního řádu našeho Svazu mluvíme o pionýrské organizaci, nikoliv o JUNÁKU. Proč je tomu tak. i když dětská organizace JUNÁK byla očištěna od reakčních vedoucích a byla provedena demokratizace a změna ideové náplně místních oddílů? Naše praxe i zkušenosti ostatních lidově demokratic- kých států potvrzují a ukazují, že jakkoliv demokratizovaný skautský systém a výchovné metody nejsou slučitelné s výchovnými cíli a potřebami lidově demokratické školy, protože jakékoliv vzdalování dětí škole neprospívá jejich všestrannému rozvoji a narušuje jednotný výchovný systém. Dnes je třeba učit děti milovat skutečnou lidově demokratickou vlast, vážit si a ctít její zákony a nikoliv zákony skautské, které pod rouškou všelidství děti odnárodňují a vedou k slepému obdivu ke všemu, co je z imperialistického západu. Jistě nebude námitek proti tomu, aby naše dětská organizace nesla hrdý název organizace PIONÝRSKÁ“.

Rok 1948 - počátek 40 let totality

1950 - Druhá likvidace Junáka