3.09 – Zpíváme si s „Veselou čtyřkou“
Pamětníci skautování v padesátých létech min. století nezapomenou na táboráky se zpěvem a kytarou br. Egona Suchardy. Jeho repertoár převzala a rozšířila čtveřice o generaci mladších skautů, která si zvolila název „Veselá čtyřka“ a jako pěvecká skupina vystupovala na skautských akcích, později i profesionálně na akcích civilních.
Zakladatelem a neformálním vedoucím skupiny byl br. Cihlář-Oskar, který měl nejen talent a erudici, ale i praktické zkušenosti z Grulichovy kapely. Jeho prvním skautským partnerem byl br. Bartoš-Šotrab a jejich první veřejné vystoupení bylo 28. prosince 1945 na mikulášské besídce v sále DTJ a jako „SB“ (Srandabanda) vystupovali ještě na táboře Svratka 1947. Zachoval se dokonce program táboráku pro veřejnost. Při slučování oddílů v roce 1947 se Oskarův 5. oddíl spojil s 8. oddílem. Vznikl tak silný 3. oddíl - TROJKA, v němž se sešla již kompletní čtveřice:
Josef Cihlář-Oskar 3. hlas + kytara
František Bartoš-Šotrab 2. hlas
Stanislav Andr-Žalud 1. hlas + konferencier
Jaroslav Petružálek-Pižálek 1. hlas
Zkoušeli u p. Bečičky v Boře, kde Oskar bydlel, a to ve středu večer a v neděli dopoledne, jak vzpomíná Žalud, dle potřeby zkoušeli též u p. Pavlíčka, řídícího učitele v Jeníkovicích, který hrál na klavír v orchestru Karla Grulicha (dodal Šotrab). Oskar byl nejen organizátorem, ale i úspěšným autorem textu a hudby písní „Pochod třebechovických junáků“, úvodní písně všech skautských vystoupení, ale také písně „Roverská“ a „Oddílová večerka“. Složil též hudbu ke znělce, na jejímž textu se prý podílela celá skupina.
Zde jsou její slova
Veselost je zdraví půl, tak staré přísloví již hlásá,
veselost – znak je náš, v něm každého buď spása,
s naší písní každý spěj, života svého náplň měj,
s Veselou čtyřkou každý z Vás jistě zazpívá si rád.
Skupina měla i své logo „okřídlené srdce“, které je v indiánské symbolice znamením veselosti. Takové byly i kožené odznaky, které při některých vystoupeních měli na prsou.
Repertoár skupiny byl široký a pestrý. Vytvářel se dohodou a obsahoval jak písně skautské a trampské, tak i písně zábavné romantického a sentimentálního žánru, jakými byly evergreeny táborových ohňů, ale i tehdy populární hity. Skupina si bohužel nevedla žádné záznamy o svých vystoupeních, nejsou tedy známá data a názvy akcí, ani jejich repertoár, až na tyto výjimky:
10.5.1947 vystoupili s dvacetiminutovým programem k 35. výročí střediska ve Východočeském rozhlase.
15.7.1947 zpívali u táboráku: Pochod třebechovických junáků, Pochod mladých, Indiánskou ukolébavku, Je v dáli jedna zem, Šanghai, Aloha oe, Ve strážním koši a Večerku.
8.5.1948 zpívali u táboráku za Domovem.
16.5.1948 na Oblastním sjezdu v Králíkách získali 3. cenu (diplom a plaketu) za písně: Pochod třebechovických junáků, Když sluníčko zazáří, Indiánská ukolébavka, Ogaři idú, Virginie a Kapitán Bublina.
Vystoupení na skautských akcích bylo mnoho, Šotrab vzpomenul Týniště n.O., Borohrádek, Josefov, Potštejn, Rokytnici v O.h., ale i v tomto „skautském období“ skupiny, končící rokem 1948, byla i vystoupení civilní, většinou v rámci Grulichovy kapely.
Časovým předělem byla mezera let 1951-1952, kdy členové skupiny plnili svou vojenskou povinnost. Po návratu z vojny v roce 1952 skupina obnovila svou činnost. Protože br. Petružálek zvolil dráhu vojáka z povolání, byl nahrazen br. Josefem Pivoňkou-Pivčou. V tomto složení vystupovala „Veselá čtyřka“ až do roku 1954, kdy Pivča nastoupil do Škodovky v Hradci Králové, kam se i přestěhoval, a Šotrab nastoupil hornickou brigádu v Radvanicích u Trutnova. Poslední veřejné vystoupení bylo v třebechovické sokolovně na Silvestra 1954.
Civilní vystupování (původně skautské) skupiny „Veselá čtyřka“ byla na odpoledních čajích, silvestrovských zábavách, ale i na školách. Vystoupení nebyla nijak honorována, pořadatel uhradil jen dopravu a pohoštění, což v přídělovém hospodářství nemuselo být snadné. Pokud vystupovali s Grulichovou kapelou, jezdili s ní na korbě nákladního auta
