Potravinové lístky a UNRRA na našich táborech

3.06 – Potravinové lístky a UNRRA na našich táborech

Válečné přídělové hospodářství (t.j. potravinové a jiné lístky a poukázky) trvalo až do měnové reformy v červnu 1953, takže všechny poválečné tábory tím byly postiženy. K velmi štědrému přilepšení došlo však v roce 1948 zvláštním přídělem potravin z akce UNRRA (t.j. hospodářské pomoci OSN). Pamětníci na ty konzervy UNRRA dodnes vzpomínají.

Válečné hospodářství, t.j. maximálně hospodárné a efektivní využívání surovinových a pracovních zdrojů,  je nezbytným opatřením nejen válčícího, ale i neutrálního státu, jakým za 2. světové války bylo Švýcarsko. O druhu práce a zaměstnavateli rozhodoval u každého jednotlivce „pracovní úřad“ (Arbeitsamt), který od roku 1942 plnil příkaz „totálního pracovního nasazení“. V jeho rámci byly rušeny výroby pro válku nedůležité, příslušníci ročníku 1921 museli odjet do Německa a pracovat v tamních zbrojovkách (což postihlo i  br. Hrubého-Kámoše, poválečného střediskového vůdce), od roku 1944 museli v tuzemských zbrojovkách , na zákopových pracech nebo při odklízení trosek po náletech pracovat i studenti posledních ročníků středních škol. Nacisté užívali i otrocké práce vězňů a válečných zajatců.

Zásobování obyvatelstva bylo řízeno a regulováno tzv. „přídělovým systémem“, kdy prodej potravin, mýdla, cigaret, textilu, ale i paliva nebyl volný, ale „vázaný“ na odevzdání „odběrní poukázky“. Každý občan v místě svého trvalého bydliště obdržel každý měsíc sadu „potravinových lístků“ (jejich ukázka v příloze), příděly nebyly jednotné, tzv. přídavkové lístky dostávaly děti, těžce pracující a další specifické skupiny obyvatel. S výjimkou chleba a pečiva bylo nutné se přihlásit (registrovat) u konkrétního obchodníka – řezníka, potravináře, ten pak na počet zákazníků obdržel zboží, které vám směl prodat až po odstřižení příslušného ústřižku vašeho potravinového (u něj přihlášeného) lístku. Bylo to pracné – obchodník musel ústřižky vylepit do zvláštních formulářů a tak úbytek zboží doložit. Bylo to složité, ale fungovalo to!

Potravinové lístky se u nás udržely až do měnové reformy v červnu 1953. Zažily je tak všechny naše tábory této dějinné éry.  Před odjezdem na tábor bylo tedy nutné, podle jeho délky, požadovat odevzdání potravinových lístků. Jimi bylo stravování tábora do značné míry limitováno. Zatím co rok 1947 byl zejména v obilovinách kritický,  rok 1948 přinesl již určitá uvolnění (ve mlýně jsme koupili „přebytek“ mouky, mléko jsme směli kupovat od zemědělců). V roce 1948 byla navíc velkou pomocí UNRRA, což byla mezinárodní organizace  OSN pro hospodářskou pomoc státům poškozeným německou či japonskou okupací. Obyvatelstvo dostávalo občas jako mimořádný příděl „krabice UNRRA“ označené „T Ration“, což byla jakási potravinová KPZ (krabice poslední záchrany), určená původně bojujícín vojákům. V ní byly, k naší radosti, i americké žvýkačky (!).  Pomoc UNRRA byla sice rokem 1947 ukončena, ale naše republika, zřejmě ze zbytků zásob, podpořila tábory mládeže pořádané roku 1948, pokud se zavázaly vést docela složitou evidenci spotřeby těchto potravin. Tak se na naše tábory dostaly ty legendární konzervy barvy khaki s nápisem HORSE MEAT. Bylo to výborné koňské maso (na guláš), ale my mu z piety ke koňským obětem říkali „horské  maso“. Kolik jsme jich pro 32 táborníků dostali jsme si bohužel nepoznamenali a evidenci v kopii nevedli, ale byla to minimálně jedna konzerva na táborníka a také tříkilové plechovky marmelády z voňavých kalifornských pomerančů. Z ovoce, na které byly jen matné vzpomínky z předválky. Tábory v roce 1949 musely opět vystačit jen s potravinovými příděly s možným přilepšením  nákupy na rostoucím černém trhu.
Tvrdé přídělové hospodářství bylo i u textilií, tedy za kapesník, kravatu, metr látky či šaty se vedle ceny uváděl i počet textilních „bodů“. Na odběrní poukazy vydávanými radnicí byla vázána i celá řada průmyslových výrobků, např. hodinky, rádio, jízdní kolo. To všechno je dnes těžko představitelné, ale i v takových podmínkách se skautovalo!

Potravinové lístky