Kouzelné Julinčino údolí

3.04 – Kouzelné Julinčino údolí

Louka s potůčkem u opuštěné hájovny v hustém lese  Orlických hor nedaleko Rokytnice byla místem dvou našich poválečných táborů v roce 1945 a 1946 a místem dvou oblastních lesních škol (OLŠ) v roce 1946 a 1947. Další pokračování již „únor 1948“ nedovolil. Všichni, kdo tam tábořili, na tu přírodu a pohodu nostalgicky  vzpomínají.

Pár dnů po skončení války navštívil Egon Sucharda  Rokytnici v Orlických.horách, aby zjistil v jakém stavu je rodinný dům, který jeho rodiče museli po  nacistickém záboru Sudet v roce 1938 opustit. Při majetkoprávním jednání s revoluční správou města se dozvěděl o opuštěné hájovně v nedalekém Julinčině údolí. Protože přilehlá louka splňovala požadavky pro táboření, neváhal ji spolu s objektem hájovny získat pro naše skauty. 
A tak necelé tři měsíce po skončení války byl ve dnech  25.7.- 19.8.1945 uspořádán třítýdenní výcvikový tábor pro „předválečné“ skauty a skautky k získání vědomostí a dovedností pro vedení oddílů, kterých bylo  tehdy v Třebechovicích p.O. osmnáct. Uskutečnit tábor v tak krátké době bylo natolik výjimečným činem, že je zaznamenán i v Břečkově „Kronice čs. skautského hnutí“, z níž citujeme:
„Třebechovičtí junáci uspořádali ve dnech 29.7.-19.8. první poválečný tábor v Julinčině údolí u Rokytnice v Orlických horách, zaměřený na výchovu nových vedoucích oddílů. Skauti spali ve vypůjčených trofejních stanech-maskáčích a skautky v opuštěné hájovně. V okolních chalupách bydleli ještě Němci čekající na odsun,  okolní lesy nebyly nijak klidné, proto tábor dostal tři vojenské pušky na zastrašení záškodníků. Platily ještě protektorátní peníze a potravinové lístky. Každý táborník odevzdal lístky na 60 dkg masa, celý tukový lístek a na mouku 4 kg ústřižků „R“ a  2 kg ústřižků „A“, v naturáliích pak 1 kg cukru, balíček kávoviny a 5 čerstvých vajec. Táborový poplatek byl 300 K.“

Tábor o šedesáti účastnících vedli Egon Sucharda a Marie Bichlbauerová a jeho program byl podobný náplni lesní školy. Absolventi se skutečně podělili o vedení oddílů, ale nějak se nedomyslelo, že mužskou populaci čeká vojenská služba, takže jejich vůdcovská aktivita byla krátká (ročníky 1922 a 23 rukovaly již v září 1945). Skautskou teorii a praxi doplňovala na tá- boře pomoc při sklizni obilí, protože Němci se již o pole nestarali. Hodně se sledovaly noviny plné zpráv o zvěrstvech nacistů v koncentračních táborech a o  poválečném uspořádání  světa a naší republiky.
Tábor je dodnes pro všechny jeho účastníky nezapomenutelný svou atmosférou konce války, obnovy republiky a skautingu. Bylo hodně radosti, zásluhou Egona a jeho kytary se i hodně zpívalo. 

Písně tábora 1945  (konkrétní sled písní jednoho z táboráků):

  1.  Uvítání „Pěkně Vás vítáme, rádi Vás tu máme, haló, haló, haló!“
  2. Červená se line záře                                   
  3.  Státní hymna                                             
  4.  Junácká                                                     
  5. Jen dál za skautskou vlajkou spějme         
  6. Rozmilá písnička                                                                                                                                 
  7. Tipperary                                                   
  8. Zvadla růže                                                
  9. Tábore starý náš                                        
  10. Vasiljev 
  11. Isabel
  12. Dobrou noc
  13. Zambezi 
  14. Rokytnický rychlovlak
  15. Neděle v lese 
  16. Indický chorál
  17. Je v dáli jedna zem
  18. Klondike
  19. Sosna 
  20. Znělka                                               

V roce 1946 si oddíly na samostatné tábory ještě netroufly. Bylo i málo stanů, proto se zorga-nizoval jeden velký společný (střediskový) tábor opět v Julinčině údolí s využitím objektu hájovny. Tábora se mohli  zúčastnit všichni registrovaní skauti a skautky. Sešlo se jich kolem stovky. Úspěšný tábor vedl frekventant loňského výcvikového tábora, čerstvě zvolený střediskový vůdce br. Josef Hrubý-Kámoš, který vzpomíná na návštěvu Miloty Fanderlika. Ten tábor pochválil a nazval jej mamutím.

O prázdninách 1946 a 1947 bylo tábořiště zapůjčeno pro pořádání Lesních škol Jiráskovy oblasti Junáka. V jejich cvičné družině byl nezjištěný počet třebechovických skautů. Víme, že OLŠ 1947 absolvovali br. Sláva Steinwald a Honza Vlačiha-Šizma, OLŠ 1946 pak zřejmě Ferka Kubeš. Kursisty v roce 1947 navštívil starosta Junáka br. Velen Fanderlik, který hájovnu  se stany cvičné družiny zobrazil realistickým akvarelem. Kursistům OLŠ 1946 poslal tento omluvný dopis:
„Milí bratři, nepodařilo se mi letos dostati se do vlasti v době, kdy se konají kursy, jak bych si přál. Nezbývá, nežli napsat několik slov, abyste viděli, že na vás někdo myslí, kdo je daleko a  přece vám tak blízko. Jistě se snažíte všichni  ze všech sil naučit se a odnésti si co nejvíce do svých oddílů. Vím, že využijete každé chvilky ke svému zdokonalení a  bratři instruktoři vám nedovolí zahálet.  Až budete doma číst své zápisníky, bude se vám zdát, že v nich něco chybí, i když jste si vše pečlivě zapisovali. A právě na to, co v nich chybí, nezapomínejte. Jsou to vzpomínky na  krásné prostředí, které jste zde prožili. Přeneste si je do svých oddílů, naučte hochy žít podle zásad, které se nepíší do deníku, ale do srdcí. Vytvořte si doma ve svých oddílech ovzduší pravdy, přímosti a upřímnosti, která všude tak chybí mezi mládeží. Válka naučila lidi podvádět, lhát a přetvařovat se, švindlovat a šmelit. Dnes již nepoznávají, kde je hranice dobra a zla. Najděte ji  zase a ukažte jim cestu kudy jít, ale naučte je také po ní chodit.  Aby se jim lépe šlo a cesta nebyla jednotvárná, naučte je semtam  nějaký nový uzel, něco z vaření a všechno to skautské umění, které je jenom prostředkem, jak vésti nládež po cestě k dobru. Přeji vám šťastnou cestu.
    Londýn v srpnu 1946, váš Velen,  starosta JUNÁKA“

Tábořiště v Julinčině údolí 1946

 Info k poválečnému táboru 1945

Lesní škola 1946-1947 v Julinčině údolí