Jaké byly „předválečné“ Třebechovice

2.17 – Jaké byly „předválečné“ Třebechovice

 
Prostředí a podmínky skautování v předválečném Československu byly s dnešními možnostmi a stylem života nesrovnatelné. Lepšímu  pochopení,  jak vaši dědové a otcové v létech do vypuknutí 2. světové války v Třebechovicích žili a skautovali by mohly přispět tyto vzpomínkové řádky, sepsané podle dobových pramenů.
 
Třebechovice se v mladé Československé republice staly moderním a pohledným městem, vyhledávaným i k letnímu pobytu. Známý a uznávaný kunsthistorik prof. V.V.Štech v roce 1937poslal Městské radě tento pochvalný dopis, který bez jazykových úprav opisujeme:
„Měl jsem příležitost dvakrát projet Třebechovice. Užasl jsem, když jsem shlédl vzornou úpravu ulic – čistý vzhled budov veřejných i soukromých – zelené pásy u chodníků – květiny v oknech – ladné zahrádky – dokonale pěstěné stromoví  -  pořádek  života v prostorách veřejných. Jsem tím nesmírně dojat a musím dáti výraz  svému smýšlení o tom,  protože jako pracovník veřejný – dlouholetý pozorovatel české samosprávy a starý spisovatel vím, co námahy dá takové pořádání vzhledu obce – jak těžce se u nás leckdy dobré věci prosazují – jak velkých peněz je třeba na pořízení sadů, dlažby, zdravotních nutností – a jak těžce se udržuje, co krásného, jen mravní zisk přinášejícího, si obec opatří. Pokládám za povinnost já neznámý, co cítím vůči Vám, pánové velmi vážení, ač mi neznámí, poněvadž tak krásné a čistě jevící se  město je pýchou naší vlasti. Avšak pýchou naší je i ob-čanstvo, které tak krásného zjevu města památného je bedlivo a dovedlo si ke správě věcí veřejných zvoliti radu a zastupitelstvo tak vkusně obec upravující. Pln úcty Vám tisknu ruce – mužové vzácní a prosím Vás, abyste nepolevovali. Do Třebechovic měla by jiná česká města vysílati ušlechtilé hospodáře svých věcí veřejných, aby poznali, že krásný vzhled ulice vycho-vává  všechny občany k nejlepším ctnostem, k pěstění veřejného statku – k dobrému počínání si mládeže, a tím i k jemnému cítění pro život vůbec.
Ať kvetou dále  krásné Třebechovice, ať se Vám, pánové vzácní, daří vše v městské radě i v zastupitelstvu, a ať slovutný starosta – rovněž mně úplně neznámý – kráčí s ostatními vůdci města ve všem ke zdaru obyvatelstva. Nic od Vás nechci – jsem Vám dalek – ale musel jsem si uleviti těmito řádky, když jsem tak spořádané město zjistil a takovou radost z toho měl. Pln úcty jsem Vám oddán – vzácní a vážení pánové. Nikdy mi Třebechovice z mysli nevymizí.“                                                                                                                                 
                                                                                                      V. V. Š t e c h
O 20. století se  mluví jako o století techniky, v jeho první polovině to však byly jen začátky
nesrovnatelné s dneškem. Byly to roky elektrifikace, začátku  automobilové a letecké dopravy.Chvála pana profesora Štecha se bude zdát přehnaná, ale ono v té době skutečně nebylo obvyklé, aby město naší velikosti mělo svůj „územní zastavovací plán“ (návrh  arch. Zakrejse schválený 1927), zrealizovalo vodovod a kanalizaci za necelý rok (konec v listopadu 1931), navíc „chytře“ při jednom rozkopání ulic, aby pracovalo s bankovním úvěrem, za který se svým majetkem zaručil jeho starosta, továrník Rudolf Vitoušek. Úřady bylo konstatováno, že není znám podobný případ tak rázného a úspěšného řešení vodního hospodářství. Byla regulována říčka Dědina, upraveno náměstí, vydlážděny chodníky. V roce 1928 bylo otevřeno hřiště v Boře, v roce 1925 postavena sokolovna, v roce 1933 otevřeny říční lázně na Orlici,b a rok po Skautském domově byl v roce 1935 postaven i Společenský dům DTJ.
 
Jen postavení nové měštanské školy se pro začátek války zrealizovat nepodařilo, a tak i náš Skautský domov  byl od roku 1939 provizorní školní učebnou. Občané také využili velkorysé státní pomoci ve financování stavby rodinných domků, z nichž vznikla na východě města, vedle  obecních činžovních  domů, celá nová čtvrť. O 20. století se  mluví jako o století techniky, v jeho první polovině to však byly jen začátky nesrovnatelné s dneškem. Byly to roky elektrifikace, začátku  automobilové a letecké dopravy, rozhlasu a filmu, ale snad hlavním pokrokem (pokládaným i za druhou průmyslovou revoluci) byl nástup elektromotorů na střídavý proud, který umožnil individuální pohon strojů v továrnách. V domácích spotřebičích (pračky, chladničky, vysavače, gramofony, holící strojky  apod.) se elektromotory začaly masově užívat až po 2. světové válce. A tak předválečný gramofon  byl s pérovým strojkem, který se natahoval klikou, také u telefonu se točením kličkou spojoval volající s manuální ústřednou pošty. Předválečný skauting nelze tedy hodnotit dnešním světem počítačů, mobilních telefonů, digitální fotografie, či možnostmi cestování. Byl to vpravdě jiný svět, kdy automobil měl jen ten, kdo jej ke svému povolání potřeboval, respekt u dětí měl nejen učitel, ale i školník či domovník,  terorizmus a řada dnes běžných druhů kriminality byla tehdy neznámá, krádež v kostele nebo poničení hřbitova bylo prostě nemyslitelné. Neznámými pojmy byla televize, počítač, ale i samoobsluha, bankomat, posilovna, ochranka, bezdomovec,  satelit, antibiotika a řada dalších,  nebyla hrozba terorizmu, drog, AIDS.
 
Nebyl také dnešní problém odpadků, protože se topilo v kamnech, igelit, silon, PVC  a další (nezničitelné) plastické hmoty ještě nebyly vynalezeny, stejně jako pesticidy a další přírodu poškozující chemikálie, nebyly kyselé deště, a tak v mnoha potocích byla pitná voda, krajina nebyla poškozena meliorací, rozoráním mezí a rušením remízků. Bez televize bylo rozhodně více času a chuti k aktivní zábavě a spolkové činnosti. Byla však i omezení, která se nám dnes zdají neuvěřitelná: placená dovolená existovala totiž až od roku 1924 a pracovalo se také v sobotu, a to až do roku 1968. (První volná sobota byla 15.6.1968). Skautům  výdělečně činným to účast na táborech značně komplikovalo, a byly i dva roky, kdy se nenašel pro tábor volný vedoucí a třebechovičtí skauti museli být hosty cizích táborů.