Naše Orlické hory – tábořiště v Dobrém

2.13 – Naše Orlické hory - tábořiště v Dobrém                                   

 
Od  Klubu českých turistů došel v roce 1925  dopis, který třebechovickým skautům  děkoval za PROBUZENÍ ZÁJMU VEŘEJNOSTI O ORLICKÉ HORY. Tehdy se totiž turistika ještě nepěstovala, po přírodě se potulovali jen divocí trampové a organizovaně jen pár turistů a my-skauti.
 
Po táborech na Sutých Březích a na Vysokém Újezdě zamířily v roce 1921 všechny čtyři tehdejší oddíly  tábořit do Orlických hor. Zda šlo o náhodnou nebo  promyšlenou a koordinovanou akci se již nedovíme, nezjistíme ani  důvody, proč příští tři roky chlapecké  oddíly již v Orlických horách netábořily. Zřejmě jim chyběla  řeka a koupání, a tak jejich tábory byly opět na řece Orlici na Sutých Březích a u rybníka v Nové Vsi u  Týniště n.Orl.  Ale dívky zůstaly Orlickým horám věrné a  našly si v Antonínově údolí, nedaleko Kuldova hostince, opuštěnou roubenou chalupu (Tisovec čp. 17), kde tábořily poprvé v roce 1924 a naposledy v roce 1931, kdy byla jejich „chaloupka“ (jak ji něžně říkaly) zbourána. Náhradu  našla vůdkyně Šubrtová v nedalekém Hluckém údolí, kde v létech 1932 a 1933 tábořily v pronajaté chalupě mlynáře Poláčka. Provdáním a odstěhováním Slávky Šubrtové do Hradce Králové rokem 1933 období táboření dívek v chalupách skončilo, nástupkyně Neda Hanušová volila i pro dívky táboření pod stany, zkušebně v roce 1934 u rybníka v Nové Vsi, ale příští rok 1935 už opět v Orlických horách, tentokrát v Josefově údolí. Vůdci chlapeckých oddílů odcházeli na vojnu, měli také problémy s uvolňováním ze zaměstnání (krátká placená dovolená byla totiž uzákoněna až v roce 1924), a proto byli naši skauti v roce 1928 hosty  skautů z Holic (tábor u Brandýsa n.Orl.) a v roce 1929 skautů z Brna (tábor na Sutých Březích). Dva tábory ve Štěnkově byly pak ryze pracovní: v roce 1931 tam skauti stavěli srub a v roce 1933 zhotovovali tvárnice pro stavbu Skautského domova.
 
Po zabydlení Skautského domova (postaveného v roce 1934) bylo radikálně vyřešeno i letní táboření. Chlapci i dívky se dohodli, že bude vyhledáno vhodné tábořiště, které bude na více let smluvně pronajato  a o prázdninách tam bude postaven tábor, který postupně využijí jak chlapci, tak dívky, což podstatně sníží náklady. Vybrány byly Orlické hory u Dobrého, na břehu Zlatého potoka, horního toku řeky Dědiny, protékající naším městem.
 
Tábořiště u Dobrého v Orlických horách
Dobré je malá podhorská obec o které se v textové části turistické mapy Orlických hor píše: „V létech 1837-77 se v okolí dolovala železná ruda. Dům  čp. 1 je stará roubená rychta, barokní kostel z roku 1739 vznikl přestavbou původního kostela ze 13. století. Jeho barokní plastiky jsou z 18. století.“ První tábor u Dobrého zmiňuje kronika v roce 1930. Vedl jej R.Horák a lze se jen domnívat, že mohl být na místě budoucích táborů pořádaných u Dobrého v letech 1936-39. Kdo tábořiště u Dobrého po šesti létech znovuobjevil již věrohodně nezjistíme, byl to nejspíše v té době velmi agilní sborový vůdce Koleš, který byl též iniciátorem v roce 1934  dokončené stavby Skautského domova. Tábořiště bylo přilehlé k Zlatému potoku, který byl náhonem tzv. Panského mlýna. Jeho majitel byl i vlastníkem pronajaté louky a ve své vstřícnosti skautům nabídl  i nouzové ubytování v případě nějaké přírodní kalamity. Přízeň měli skauti i u místního obyvatelstva, o čemž svědčí to, že obec na jedné ze svých pohlednic zobrazila náš dívčí skautský tábor z roku 1936  s popiskou: DOBRÉ, skautský tábor u Panského mlýna.   Myšlenka postavit stanový tábor, který postupně využijí jak chlapci, tak děvčata, se poprvé uskutečnila v roce 1936 a natolik se osvědčila , že bylo rozhodnuto v tomto trendu pokračovat.
 
V roce 1937 bylo tábořiště smluvně zajištěno na další roky, ke kuchyňskému přístřešku byla přistavěna kůlna na dříví  a opakovaně užívané skládací  podsady. Dochovala se fotografie datovaná 26. května 1938, kdy byl za Štěnkovem poprvé postaven a skautské i ostatní veřejnosti představen stan týpí, o jehož ušití a výzdobu se postaral Egon Sucharda.
Na fotografii je také tzv. Příhodův stan, což byl velký hangárový objekt (asi 3x8m), darovaný dlouholetým příznivcem a sponzorem skautů Příhodou. Užíval se jako jídelna a společenský stan a byl zřejmě již ve výbavě tábora roku 1937. V roce 1939 se na tomto tábořišti postupně uskutečnily tři tábory:  vlčat,  skautek a skautů s několika hosty z Holic. Bylo to již po nacistické okupaci, na stožáru vlála ještě československá vlajka (tehdy již nezákonná) a netušili jsme, že další tábor nebude příští rok, ale až za šest let v roce 1945  a jeho místem nebude opět Dobré, ale Julinčino údolí u Rokytnice v Orlických horách.
 

Egon Sucharda ve svých vzpomínkách vypráví, jak po likvidaci JUNÁKA v roce 1940 navštívil se Standou Koubou tábořiště v Dobrém a z kůlny odvezli kamna  a palivové dřevo do pronajaté opuštěné kovárny u lomu v Bílém Újezdě, která se jim stala útulkem v době války. Po válce bylo tábořiště v Dobrém užito jen jednou. V roce 1948 tam účastník shora vzpomenutého tábora  roku 1939,  br. Olda Michera,  uskutečnil tábor vlčat a spolu s dalšími oddíly skautskou činnost na dlouhých dvacet let přerušil.