Byl jsem skautem DTJ

2.11 – Byl jsem skautem DTJ                                                            

 
Vedle tzv. „svazových skautů“, tedy skautů registrovaných ve Svojsíkově spolku  „JUNÁK-ČESKÝ SKAUT“, byli v Třebechovicích i „nesvazoví“ skauti DTJ. Nějakou konkurencí pro nás však nebyli. Krátkou dobu k nim docházel i br. Karel Hovorka, z jehož vzpomínek čerpáme.
 
Dělnická tělovýchovná jednota (zkráceně DTJ) byla dělnickou obdobou Sokola. Jako „žák“ (cvičenec školního věku) jsem se jako osmiletý  přihlásil i do skautského oddílu DTJ. Bylo to v roce 1935. Oddíl tehdy vedl Ludvík Černý a schůzky jsme měli v altánu před budovou DTJ. Bylo nás jen asi deset, staří i mladí, žádnou zkoušku či slib jsem neskládal. Byl jsem tam ale jen krátce. V létě jsme chodili tábořit k rybníku u Nové Vsi. O nějakém prázdninovém táboře nevím, zřejmě žádný nebyl. Myslím, že taková činnost byla spíše podobná trampingu. Na veřejnosti vystupovali skauti jen s výstupy u táborových ohňů pořádaných před veřejnými tělovýchovnými vystoupeními DTJ.
Naše sborová kronika uvádí, že v průvodu k otevření Skautského domova bylo několik nekrojovaných skautů DTJ, lehkoatletické soutěžení s DTJ zmiňuje kronika jen v roce  1923. Pokud si br. Hovorka vzpomíná, skauty DTJ byli také Fred Klemmer, Franta a Standa Mackovi, jeho bratr, V.Šesták, J.Barvíř, B.Runštuk  a další,  které si již nevybavuje.

Slyšel , že po odchodu Ludvíka Černého do Zlína vedl skauty DTJ  B.Runštuk, ale to byl již „svazovým“ skautem. O tom kdo a kdy třebechovický oddíl skautů DTJ založil a jak a kdy skončil  (DTJ nebylo totiž nacisty rozpuštěno jako Junák či Sokol) se zjistit nepodařilo. Souhrnně lze konstatovat, že se skauti DTJ nějakou viditelnou veřejnou aktivitou  alternativou  a konkurencí „svazových“ junáků nestali.