O druhém stálém táboře v roce 1918

1.06 – O druhém stálém táboře v roce 1918   

Polovina skautských oddílů (i těch pražských) složitou válečnou situaci nepřežila, naše městská kronika hodnotila zásobovací situaci jako katastrofickou, společnost (i ta naše skautská) byla dobou hodně rozjitřena. Ale i za této situace se  „druhý válečný tábor“ uskutečnil.

Účastníků 10, trvání 12 dní od 10.do 22.8.1918, vedoucí Otta Klepetář a Rudolf.Kilingr.   
Táborníci: Jaroslav Rozboud , Josef Lípa , Jaroslav Šrámek , Jaroslav Procházka, Jaroslav Kolář,  Josef Svoboda, Jaroslav Vašíček, Vojtěch Švec.

Ačkoliv stravovací poměry byly daleko horší, přece jsme se i letos vypravili na stálý tábor, který jsme uspořádali opět na Sutých Březích. Potřeby k táboření jsme dopravili povozem (oproti loňsku, kdy jsme si museli všechny věci na místo sami donést). Prvého dne byly postaveny stany (3 skautské, 1 celta a 1 cikánský otevřený stan z vypůjčené plachty, který byl důmyslným způsobem upraven na spižírnu) .

Následující dny jsme si příjemně upravili svůj pobyt, vystavěli si krytou kuchyň, upravili přístav pro loď, kterou nám členové, kteří se tábora nezúčastnili, dovezli, a potom jsme se již oddávali rozkošnému životu táborovému. V 6 hodin ráno jsme vstávali, přečetli denní program, který byl každého dne sestavován  „večerní radou“ a vyvěšen na stožáru, na kterém vlály naše praporky. Pak jsme se umyli, cvičili ranní cviky a než jsme se připravili, už tu byla snídaně. Pojedli jsme a jeli obvykle na dříví. Při jedné takové výpravě za palivem chtěli jsme neopatrně porazit strom, ve kterém měly hnízdo vosy. Sotva dopadly první rány sekery, sesypaly se na nás obyvatelky a kdybychom se nezachránili útěkem, jistě by nás potom hoši nepoznali. Než se vosy uklidnily nakáceli jsme stromy jinde a vrátili se do tábora. Zatím již kuchaři připravili oběd, jímž většinou byla zapražená polévka a brambory nebo moučník. Byť to nebyla strava vybraná, přec se po jídle jen zaprášilo, neboť jsme lesním vzduchem byli náležitě vytráveni. Po hodinovém klidu jsme obyčejně cvičili, koupali se, nebo podnikali orientační vycházky po okolí. Po návratu jsme posvačili a prováděli některé opravy, jež byly nutné.  Pak jsme opatřili potřeby na příští den a zbylý čas věnovali hrám. Po večeři jsme měli pravidelně večerní vycházku a potom večerní radu. Po poradě jsme se připravili na noc a po zazpívání jsme ulehli a za  pravidelných kroků stráže usnuli. Následující dny plynuly podobně ve stálé práci a zábavě. V druhé polovině tábora nás navštívili  hradečtí junáci, s nimiž jsme strávili jeden milý den.

V posledních dnech jsme byli nuceni vyloučit z tábora Vojtu Švece, protože zneužil čestného slova, jež nám dal před odchodem do města. Byl k tomu účelu zvolen soud, jenž tak rozhodl. Sluší se poznamenat, že nás letos na stálém táboře navštívil  ředitel lesní správy z Chvojna a celý tábor se mu velice líbil. Při té příležitosti nám znovu povolil káceti souše pro denní potřebu tábora. Mimo něho byl u nás pan  lesní z Nové Vsi a několik pánů a dam z Týniště, kromě četných návštěv z Třebechovic. V předposlední den nakáceli jsme větší počet souší, z nichž jsme si v den odjezdu postavili vor. Spojili jsme jednotlivé kmeny tlustými větvemi, připojili kormidlo a na takto vyrobený vor jsme naložili palivové dříví, které jsme si za dobu táboření nashromáždili. Věci, které jsme si nemohli vzít sebou, jsme uložili do bedny a odvezli ji do hájovny, kde nám ji uschovali do doby, kdy si pro ni budeme moci přijet. Ostatní věci jsme naložili do lodi a zbytek naštípaného dříví do nehotového Otova maňáska, kterého jsme vzali do vleku. Vraceli jsme se tedy domů dvojí cestou, jednak po suchu (5 hochů), jednak po vodě (5 hochů). Ta druhá cesta byla nádherná. Jeli jsme jako eskadra. Vpředu na maňásku  (kroužkovém) jel Vašíček, za ním jako hlavní loď jel vor, na němž byl Ota Klepetář a konečně, jako zadní voj, zelená loď, jež měla ve vleku maňáska s dřívím. Vyjeli jsme asi v hodinu po poledni a brzy nám zmizely milé břehy tichého zákoutí, u něhož jsme strávili hezkých 12 dní stálého tábora. Cestou ve vírech se vor asi třikrát otočil a z maňásku jsme ztratili polovinu dříví. Leč to nám nahradilo jiné, které jsme cestou pochytali, když je pan Dymeš házel  na břehu u Štěnkova srovnané do Orlice. Potom jsme p. Dymeše převezli a rozloučili se s ním a jeli dále k domovu. Do Krňovic  jsme dorazili asi za čtyři hodiny a tam jsme  také u Zemánků ve stodole uložili věci a nechali je tam až do neděle. Loď a vor jsme nechali připoutané na vodě. Dříví, které jsme přivezli, jsme odnesli hned. Přišli jsme domů, zdraví a veselí v šest večer. Následující dny jsme pořezali dříví z voru a složili je u Zemánků, také jsme část věcí odnesli do města.

Ačkoliv jsme tábořili za velmi nepříznivých podmínek, přece se nám tábor velmi líbil a slibili jsme si, že se příštím rokem utáboříme zase, ale ne na Sutých Březích, ale vyhlédneme si nějaké jiné místo v drahé naší vlasti.
Stálý tábor zanechal v každém z nás stopy po volném životě v neporušené přírodě.V neděli 25. srpna přivezli členové, kteří nebyli na stálém táboře, věci, které jsme ve čtvrtek nechali u Zemánků. Byly prohlédnuty a pečlivě uloženy do beden.

Zapsal Ruda Kilingr
za vedení tábora

Ve středu 28. srpna bylo na bouřlivé schůzi referováno o táboře a jeden jeho účastník ostře vytýkal členům, kteří se tábora nezúčastnili, jejich nevšímavost vůči táboru, někdy i brojení a štvaní. Potom podávali vůdcové stálého tábora posudky o jednotlivých účastnících a  dle toho uspořádán jejich poměr ke Kroužku takto: Hoši označení (x) se  sice tábora nezúčastnili, ale posuzováni byli všichni členové bez  výjímky:

  • Otto Kohn   (x)            vyloučen na jeden rok      
  • Jaroslav Vašíček       důtka
  • Josef Svoboda           vyloučen na půl roku      
  • Jaroslav Procházka  důtka
  • Jaroslav Kolář           vyloučen na půl roku      
  • Němeček (x)              důtka
  • Moravec  (x)                vyloučen na neurčito
  • Kánský (x)                  vyloučen na čtvrt roku
  • Švec  Viktor                vyloučen

    Potom promluvil p. náčelník o významu stálého tábora a vybídl junáky k usilovné práci ve skautském oboru vůbec.