Historicky první stálý tábor, rok 1917

1.05 – Historicky první stálý tábor, rok 1917                     

Kronika tohoto tábora je trochu zvláštní. Je totiž psána tužkou na 12 stránkách vytržených z diáře formátu A5. Je dole opsána bez jakýchkoliv úprav. Ze jmen uvedených v kronice vyplývá, že to byl tábor „dorostů“ (školou povinných skautů).

Účastníků 11, doba od 23.7. do 6.8.1917, 15 dní, vůdci Otto Klepetář a Rudolf Kilingr.
Tábor byl na Sutých Březích, kam jsme se odebrali z Třebechovic 23.7. ráno. Potraviny, stany a všechno nářadí jsme vezli na dvou vozech po Hradečnici. Na Suté Břehy jsme dorazili asi v 9 hodin.  Starší hoši, kteří měli tábořit, dojeli odpoledne na Suté Břehy po lodi, kterou nám tam potom nechali.

Celkem jsme měli 3 stany, a to 2 bílé a jeden menší hnědý (Pitrův), který nám sloužil za spíž. Stany byly nejprve postaveny pod stromy, ale druhý den přestavěny nahoru doprostřed planiny. Později, když si jednou starší hoši přinesli zelený stan a nechali nám jej, měli jsme stany čtyři, takže ve spižírně nemusel nikdo spát. Podsady jsme nestavěli,  spali jsme na seně a slámě, které jsme si vypůjčili od pana Dymeše a  pana Doležala, hajných na Sutých březích.

Když jsme se poněkud zařídili, pustili jsme se do prací, které jsme si předsevzali. Ruda dojel  s několika hochy na Mitrov pro prkna na novou loď, kterou jsme chtěli během tábora postavit.
To se nám sice nepodařilo, ale alespoň jsme ohoblovali a nařezali prkna a loď byla příští zimu v klubovně u Svobodů dohotovena. Touto prací se zabýval hlavně  Ruda a Viktor Micek. Hoši velmi často pomáhali v hájovně skládat seno na seník a za to dostávali „kačenky“ a jiné ovoce. 30.7. v neděli měli jsme na tábořišti jakousi slavnost. Přijeli ostatní skauti z Třebe-chovic, přinesli s sebou hudební nástroje a koncertovali, což se velmi líbilo hostům, kteří přišli navštívit náš tábor. Často jsme chodívali s panem Dymešem do lesa na paseku vytrhávat stromky napadené lýkožroutem. Při těchto obchůzkách nám hajný ukázal stopy lišky i její doupě.

Denně jsme se koupali v Orlici, učili menší skauty plavat, jezdili na lodi. První dobu jme měli v noci stráže, ale později nám pan Dymeš půjčil svého psa Ořecha, který byl přivázán na smyčce, která se posunovala po provaze napjatém přes celý tábor. Ostatně Oříšek, který nám do tábora přinesl skákavé příživníky, nebyl zrovna nejlepším hlídačem, ale nám se nic neztra-tilo, tak jsme byli celkem spokojeni a on s námi také, takže se vůbec při našem odjezdu ani nechtěl vrátit ke svému pánovi.

Vaření nebylo nijak skvělé. Byli jsme ještě velcí nešikové. Neznali jsme dobře míru a zpočátku jsme i zbytečně šetřili. Jakmile byly k dostání nové brambory, jezdíval denně někdo z nás na kole do Albrechtic. Po první době slabšího stravování přišly větší porce našetřených brambor až si Klepetář  zkazil žaludek a musel se na den odebrat domů. Maso bylo tehdy málo k dostání a měli jsme jej pouze dvakrát. Jednou jsme měli buchty, které nám upekly naše maminky v Třebechovicích. Mléko jsme kupovali v Kopaninách, ale Prokeš a Poláček dojížděli pro mléko až do Žďáru. Všechny ostatní potraviny jsme si přivezli z domova. Mléka jsme spotřebovali asi 30 litrů (asi 2 litry denně), brambor asi 30 kg. Každý byl povinen odevzdati do společné zásoby 2 kg mouky, 50 dkg cukru, 30 dkg tuku a 5 dkg jíšky.  Na úhradu společného stravování pak 8 K. Celkový příjem byl 95 K 33 hal., vydání 88 K 72 hal., zbytek 6 K 61 hal. byl odveden spolkové pokladně.

Z hostů, kteří navštívili tento tábor jmenuji především bratry Josefa Kilingra, Hájka, Všetečku, Cejnara, Koleše a Martince, z nichž zvláště tři první nám velmi ochotně pomáhali při stěhování do tábora i zpět. Dalším vítaným hostem byl bratr náčelník Fr. Barvíř, který nám pomáhal nejen hmotně poskytnutím mouky a jiných tak vzácných potravin, ale hlavně morálně tím, že nás svými přednáškami v táboře nabádal k správnému skautskému životu. Jednou k nám zavítal lesní správce p. Hupka z Chvojna, který nám dovolil  na Sutých Březích tábořit. Velmi často u nás býval jeho adjutant, který  nám dobře poradil při stavbě krbu.
Konečně nás často navštěvovali různí hosté z Třebechovic, ať už se na nás přišli jen podívat, nebo něco přinášeli na zub pro hladové skauty. Ti ovšem byli vítáni i mimo hodiny návštěvám vymezené.
5. srpna jsme začali s uklízením a příštího dne jsme složili stany, naložili na vozík a odjeli. Nejeli jsme však nazpět po Hradečnici, to bylo dlouhé a obtížné. Přivázali jsme tedy všechny věci k vozíku a pomalu jej spouštěli  po stráni dolů k Orlici. Tam jsme  naložili nejprve bednu a ostatní věci na loď a převezli na druhý břeh, potom ještě vozík a pak sebe. Micek odvezl loď zpět a přeplaval k nám. Potom jsme vozík táhli po lukách a přes Malé Petrovice domů.

Zdravotní stav všech byl výborný, vážením jsme zjistili, že téměř všichni na váze přibrali.
Počasí bylo zpočátku tábora  nádherné, později se však zhoršilo. Jednu noc přišla veliká bouře se silným lijákem. Bouře trvala od 11 hodin večer do půl šesté ráno. Přesto jsme všichni spali a ani nás nevzbudily kapky, které prosakovaly stanovým plátnem. Tu noc zaplavila Standovi Kánskému voda krabici s cukrem tak dokonale, že ráno ji nalezl prázdnou  s trochou sladké vody. Jen šťastnou náhodou nebyly zaplaveny stany pískem, který se s kopce hrnul se stékající vodou. Teprve den před tím jsme totiž prohlubovali příkoupek, který nás zachránil před záplavou mokrého písku. Také poslední den nás přepadla bouřka se studeným lijákem a kroupami, právě  když jsme se chystali k odjezdu.

Tábor měl ještě dohru. Některým bratrům (Cejnar, Koleš, Martinec) se náš tábor nelíbil a po jeho skončení si stěžovali na uvolněnou kázeň. Jednalo se hlavně o skauta Černého, který skutečně byl málo ukázněný. Naproti tomu z naší strany bylo uvedeno, že až na několik vyjímek nás ostatní skauti, kteří na táboře nebyli, vůbec nepodporovali. Přes to nutno tento první tábor pokládat za velmi zdařilý první pokus o  stálý prázdninový tábor.  

Autor není uveden, byl jím
zřejmě Ruda Kilingr

P.S. V kronice jsou vedle vedoucích (O. Klepetář a R. Kilingr) uvedena tato jména táborníků: Kánský, Micek, Pitr, Poláček, Prokeš. Do počtu 11 účastníků tábora neznáme tedy jen čtyři jména.