Vzpomínky člena “Kroužku skautů” br. Josefa Prášila

1.04 – Vzpomínky člena „Kroužku skautů“ br. Josefa Prášila     

       
Autorem  textu z roku 1970 je strýc br. Prášila-Šilka. Slíbil navštívit a vyzpovídat svoje vrstevníky, bývalé členy Kroužku (jmenovitě br. Svobodu, Veselého, Elišáka a Škopa a kontaktovat i mimotřebechovské: Buriána, Zemánka, Ant. Svobodu), ale  zdravotně to nezvládl a v roce 1973 zemřel.

Skautoval jsem s bratrem Barvířem od samého začátku, i když jsem k zakládajícím funkcionářům spolku KROUŽEK SKAUTŮ V TŘEBECHOVICÍCH nepatřil.
Chci vzpomenout a popsat úplné začátky, které založení spolku předcházely.
Myšlenkou skautingu se od konce roku 1911 zabýval  FRANTIŠEK BARVÍŘ, syn pekaře a krupaře v Třebechovicích, Pardubická ulice č. 175, v té době asi třicetiletý a svobodný. Mně v té době bylo 15 let.

Byl to člověk inteligentní, sečtělý, velmi střídmý, milovník přírody. který zejména rád pozoroval úkazy na obloze. U sousedů i vesničanů z Krňovic a Štěnkova, kteří do Barvířova obchodu se smíšeným zbožím chodili za nákupem,  byl velmi oblíben pro svůj bodrý humor a vtip, dovedl lidem v mnohém poradit a předvídat pravděpodobné počasí, což zejména rolníci velmi oceňovali. Vždyť noviny, které denně vycházely – pokud moje paměť sahá – odebírali jen někteří, dělníci kupovali většinou Právo lidu za 3 haléře v lahůdkářství pana Emericha Všetečky na náměstí. Psalo-li se v té době v novinách i o počasí a Barvíř z nich tyto informace čerpal, to opravdu nevím. Jisté je, že v novinách četl vše mimo politiky, ta ho nezajímala. Než se začal zabývat mládeží měl jen jednoho kamaráda – snad spolužáka – zámečníka pana Josefa Potočka, jehož otec měl zámečnickou dílnu v dnešní ulici Národní gardy. Tito dva se snad denně scházeli a procházeli se podle trati k Týništi a ke Štěnkovu. Oba byli svobodní a proto si snad tak dobře rozuměli. Kdy tento kamarád zemřel přesně nevím, ale rozhodně kol roku 1911, kdy Barvíř získal první informace o skautingu.

Pak se již snažil získat pro svou skautskou myšlenku mládež ze svého nejbližšího okolí, tedy z městské části „Na obci“, která si říkala „Obečáci“. Měl  k nim nejblíže a znal je také  z docházek za nákupem. Mezi prvními byl jistě Karel Elišák, jejich zahrady  spolu navíc  sousedily. Dále to byli: Josef Svoboda, Rudolf Burian, Josef Matějka, František Zemánek a Vincenc Řehák. Ti všichni, až na Karla Elišáka, byli dne 9.11.1912 ustavující valnou hromadou zvoleni do výboru spolku. Konala se v č.p. 175, tedy v bytě p. Barvíře,  kde byl jednomyslně zvolen náčelníkem. Kdo byl mimo shora vyjmenované účasten této valné hromady se již nepamatuji.
Zápis říká, že bylo přítomno deset členů, mezi nimi jsem byl zcela jistě i já, ale kdo byli další nevím. Za členy spolku se později zcela jistě  přihlásili: Arnošt Bidlo, Ladislav Mánek, Karel Falta, Antonín Svoboda,  Josef Kilingr, Václav Podolník a ještě později Karel Hájek, Josef Větvička, bratři Cejnarové a další.  

 A teď jakou jsme měli činnost. Byly to hlavně schůzky ve všední dny, jak jsme říkali „po fajruntě“ (po skončení práce). Konaly se takřka denně v dnes již zasypaném písníku u železničních závor na Štěnkov. Slovo měl vždy F. Barvíř, který nás seznamoval co je skauting, jaký je jeho význam pro výchovu mládeže, mluvil o disciplině, kterou je třeba bezpodmínečně dodržovat. Tyto schůzky nezůstaly utajeny, tak zájemců přibývalo. O nedělích  či svátečních dnech byly pořádány vycházky do blízkého okolí: do Kapounství, Pírkova borku, Šárovce, Osika apod. Ani les Končiny nebýval opomenut, i když nás tam tehdejší hajný p. Hašek moc rád neviděl. Stejně nás ve velké lásce neměli sváteční nimrodi, protože procházením  polními cestami jsme tu a tam vyplašili houf koroptví a náruživý nimrod musel za houfem o kousek dál.

Jaké finanční náklady do těchto vycházek br. Barvíř investoval dnes nejde vyčíslit  Kupoval vždy krabici zákusků nejméně za jednu rakouskou korunu, když ten nejdražší kousek stál „pěťák“, tj. 10 haléřů. A aby se dostalo na všechny účastníky br. náčelník nešetřil. Kávu nám p. Barvíř dával předem, maminka ji umlela a půjčila dvouuchý hrnec-železňák, přidali jsme třínožku a už se šlo. Na místě odpočinku jsme založili ohníček a kávu (nebo čaj) uvařili a k zákuskům vypili. Byli jsme z nemajetných rodin a takové dobroty jsme si jinak nemohli dovolit. Za deštivých dnů a v zimním počasí jsme se scházeli v rodinách zakládajících  členů Kroužku skautů, nejčastěji pochopitelně u náčelníka Barvíře, jeho bratra Josefa, u mých rodičů, u Kilingrů, u Svobodů na jatkách a jistě i v dalších rodinách, na které si již nevzpomínám. Tak jsme tedy skautovali v době, než došlo ke schválení stanov a povolení na-šeho spolku.
K zimním radovánkám nám sáňky velmi ochotně zapůjčoval zahradník p. Kolomazník. Pro letní hry jsme zpočátku neměli žádné pomůcky. K jejich postupnému nakupování z chudých členských příspěvků došlo až po založení Kroužku. Že jistě nemálo penězi přispěl sám Barvíř nemusím asi zdůrazňovat.
Tím bych svoje vzpomínky na prvopočátky skautingu v Třebechovicích skončil.

Sepsal v lednu 1970
na žádost Šilka jeho strýc