Co byla Americká kolonie pro mládež

 

1.02 – Co byla Americká kolonie pro mládež                                       
 
Hofmeisterova „Americká kolonie“ byl v podstatě internát pro mládež od 6 let, ve kterém se prováděla její mimoškolní výchova skautskými prvky a metodami. Ty se br.Barvířovi zdály použitelné jako program zakládaného spolku „KROUŽEK SKAUTŮ“. Konkrétní údaje o kolonii, její velikosti, počtu chovanců, její vnitřní organizaci, obvyklém denním programu a další podrobnosti se zjistit nepodařilo, pamětníci již nežijí, čerpáme tedy jen z dobového tisku.                                                  
 
Kolonii podle zahraničních vzorů založil v roce 1911 Ing. František Hofmeister (povoláním středoškolský profesor) a provozoval ji až do roku 1915, kdy byl povolán do války. Chod kolonie se snažila udržet jeho manželka, válečné hospodářství však možnosti omezovaly, takže kolonie zanikla a nenašla prostor pro takové podnikání ani po převratu 1918.
 
Název AMERICKÁ není v názvu náhodně, svědčí o tom dobový tisk, z něhož přepisujeme:
„Čím dále, tím více stížený boj o život vyžaduje na naší mládeži náležité přípravy a výchovy, která by ji naučila nespoléhat se na cizí pomoc, nýbrž samostatně, svým duchem a svýma rukama uhájit svou existenci. Každému zajisté se bude více zamlouvat mládež silné vůle, pevné odhodlanosti, mládež odvážné, srdnaté a ušlechtilé povahy nežli nerozhodný a nesamostatný slaboch, který potřebuje stálou pobídku a podporu. Americká výchova učí mládež pro praktický život, staví ji do života silnou, odhodlanou, žádné práce se neštítící, která dovede jednati úplně na svůj vrub. V Americe vznikly takové kolonie také nejprve na venkově, daleko od vel-kých měst.  Kolonie vychovává tedy životem pro život.
 
Většina amerických milionářů „vystudovala“ v kolonii. Výsledky jsou tak výtečné, že i Anglie, Francië a Švýcarsko zřizují podobné kolonie“.
Do kolonie se přijímala mládež obého pohlaví na pobyt jen prázdninový nebo pobyt dlouhodobý (často i celoroční) a v Rožmitále také docházela do obecné či měšťanské školy.
Veškerá činnost v kolonii – při prostém způsobu života, přísné kázni a pořádku – vedla k tomu, aby mládež nabyla co největší samostatnosti v jednání, uvykla sebekázni a smyslu pro povinnost, měla úctu k práci a pevnost vůle. Její vedoucí pěstovali individualitu jedince, podporovali jeho schopnosti k určitému oboru lidské činnosti. Mládeži se dostávalo poučení ve všech školních předmětech, ale i poučení pro život, které se ve školách neučí. Vedoucí dbali na to, aby mládež vyšla z kolonie mravně silná.
Kolonisté měli svoji samosprávu, volili si náčelníka, čtyři odborné tajemníky, správní radu a soudní dvůr. Vedli sami veškerou administrativu v kolonii, finance, nákup i prodej, zabývali se prací na poli, zahradě i pracemi řemeslnými. Pěstovali králíky, holuby, drůbež i včely, pěstovali léčivé byliny, měli svoji meteorologickou stanici i informační turistickou kancelář. Podporovali zájmovou činnost, měli svůj trubačský sbor, smyčcový orchestr i fotokroužek,pěstovali tělocvik, atletiku, vodní sporty, šerm, střelbu, výlety do hor a lesů, táboření, v zimě pak bruslení a lyžaření. Měli svoji bohatou knihovnu a čítárnu zásobenou novinami a časopisy. Vysoce třeba hodnotit společensky prospěšnou práci skautů-kolonistů, jako značkování turistických tras, zhotovování orientačních tabulek, provádění cizinců, obsluhu meteorologické stanice, pomoc při žních a senoseči, sběr léčivých bylin, ale i výpomoc při manipulaci se zásilkami na nádraží či svépomocnou práci na pile.
 
Správce kolonie Hofmeister opatřil ze zahraničí originální skautské kroje, zřejmě ale jen pro chovance, kteří vystupovali na veřejnosti jako hudebníci. Ti byli zobrazováni i na propagačních pohlednicích. Jejich skauting čerpal z E.T. Setona, při slibu se skauti písemně zavazovali žít podle desatera, které bylo obdobou skautského zákona (viz příloha). Zda slibu předcházela nováčkovská zkouška, jaká byla jejich další skautská stezka a jaké byly krojové odznaky se zjistit nepodařilo. I když Hofmeister začal „skautovat“ dříve než Svojsík, za zakladatele, propagátora a organizátora českého skautingu považován není, jeho působení bylo jen lokální.
 
Náčelník Plajner to ve své knize „Zavátou junáckou stezkou“ komentuje takto:
 
„Po desetiletí byly vedeny spory o to, lze-li Ing. Fr.Hofmeistera počítat mezi propagátory a organizátory skautingu v českých zemích. Odpověď může být jak kladná, tak záporná, podle toho, z jakého zorného úhlu posuzujeme jeho činnost a jak chceme rozumět obsahu slova „skauting“. Je-li tím míněno výchovné hnutí dětí a dospívající mládeže s uceleným systémem výchovy mravní, naukové a tělesné, zkrátka integrální skauting, pak rožmitálský pokus Ing.Hofmeistera skautingem rozhodně nebyl. Ale takovýto pohled na skauting měli v létech 1911/12 snad jen 2-3 lidé u nás, všichni ostatní průkopníci jej chápali pouze jako soustavu jen
několika málo výchovných prostředků (pobyt v přírodě, táboření, stopování, signalizování, orientaci, vaření v přírodě, polní hry apod.), doporučovaných učebními osnovami pro modernizování tělocviku. Posuzováno takto, pak se skauting v Americké kolonii v Rožmitálë opravdu provozoval a Ing. Hofmeister mohl právem o sobě tvrdit, že byl „zakladatelem českého skautingu“, který jako prvý propagoval a také prakticky prováděl v Čechách již od jara 1911 – v době, kdy o skautingu nebylo v Čechách vůbec slyšet.
Já (R.Plajner) na rozdíl od mnoha jiných se přikláním k názoru, že Ing. Hofmeister má čestné místo mezi zakladateli a propagátory junáctví a mám k tomu několik důvodů. Především vím přímo od něho, že se při svých cestách světem o skauting nejen zajímal, ale opravdu jej vážně studoval a měl celkem jasné představy jak o skautingu americkém (Setonově), tak i o anglickém (B.Powellově). Je rovněž zajímavé – i když nikoliv podstatné – že si již v roce 1911 opatřil pro sebe úplný skautský kroj a pro své první kolonisty též široké skautské klobouky. Svérázný byl i jím zavedený kroj skautek.
Za druhé: Několik pozdějších skautských pracovníků, kteří pobyli v dětských létech v jeho kolonii, mi potvrdilo, že se tam skutečně používalo nejen mnoha skautských výchovných prostředků, ale i některých skautských metod. To ostatně přiznává nepřímo i A.B.Svojsík, největší sok Hofmeisterův.
Za třetí: Z článků s fotografiemi o životě v kolonii shledávám, že tam byly uplatňovány i jiné pro skauting charakteristické výchovné prvky, jako samospráva mládeže, výchova prací, vý-chova k soběstačnosti a podpora zájmové činnosti. Nadevše pak vysoce oceňuji společensky prospěšnou práci skautů-kolonistů, jako je značení turistických tras, obsluha meteorologické stanice, pomoc při žních apod. Nebyl tedy v Rožmitále skauting pouhým doplňkem tělesné výchovy.
Konečně, jak mám svědecky doloženo, byl Hofmeisterův příklad přímým popudem k založení prvního zcela samostatného skautského spolku v Třebechovicích p.O. Že se vliv rožmitálské kolonie neprojevil ještě výrazněji způsobila světová válka, za níž byl Hofmeister povolán na vojnu, zatím co jiní skautští předáci byli vyreklamováni jako nepostradatelní. Podle Hofmeistera se tak stalo proto, že nechtěl vychovávat své skauty militaristicky.
Ve změněných podmínkách poválečných neměla rožmitálská kolonie valnou perspektivu. A tak Hofmeister, původním povoláním profesor odborných škol, svůj pokus nejen nerozvíjel, ale nenašel ani cestu k rožmitálským skautským pracovníkům, kteří tam po válce zakládali a vedli junácké oddíly“.  
Břečkova „Kronika čs. skautského hnutí“ uvádí, že Ing.Hofmeister publikoval záměr zřízení kolonie pro mládež podle amerického vzoru v časopise Národní obzor dne 21.1.1911, o souhlas požádal městskou radu v Rožmitále 14.4. a když souhlas dostal, otevřel 15.5.1911 první běh s 15 účastníky. Počet kolonistů vzrostl až na 78 chlapců a 77 dívek, které tam převážně absolvovaly zimní kurs pro domácí ženské práce. Denní penze kolonistů byla prý různá, hlavně podle věku. Ing. Hofmeister zemřel 8.7.1950 s vědomím, že zřídil a provozoval stálou kolonii pro mládež podle amerického vzoru – první v tehdejším Rakousko-Uhersku.