Historický souhrn let 1912-1918

 

1.00 – Historický souhrn let 1912-18 

 
                                       
 
A.B.Svojsík ve svém dopise ze 14.6.1937 potvrzuje, že „Třebechovice jsou z prvních, kteří mimo Prahu začínali, a to zcela spontánně, nebylo to po mé přednášce či mém zakročení“.Na tu dobu to byla opravdová zvláštnost a další zvláštností bylo, že zakladatelem nebyl středoškolský profesor, který v rámci reformovaných školních osnov tělocviku zkoušel některé skautské dovednosti, aleprostý občan, inteligentní samouk. A opravdovou jedinečností je dochovaná věrohodná dokumentace začátků skautování, a to potvrzení (tehdy ještě) rakouských úřadů z 5.11.1912, schvalující Františku Barvířovi stanovy a tím právní ustavení spolku KROUŽEK SKAUTŮ V TŘEBECHOVICÍCH, kronikářské zápisy v „knihách jednacích“ o schůzkách, vycházkách a aktivitě kroužku za léta 1912 až 1919, a kronika prvního letního tábora v roce 1917.
 
Jsme tedy prokazatelně prvním samostatným skautským spolkem v zemích budoucího Československa, ustaveným o půldruhého roku dříve než Svojsíkův „Junák-český skaut“.
 
Pamětníci shodně vypovídají, že podnětem a příkladem k založení „Kroužku skautů“ byl věst-ník „Americké kolonie pro mládež v Rožmitále“, vydaný Ing. Ftantiškem Hofmeisterem v září 1911. Kolonie byla „celoroční internát, kde se mládež při prostém způsobu života, v přísné kázni a pořádku učila největší samostatnosti v jednání, uvykla sebekázni i smyslu pro povinnost, měla úctu k práci a pěstovala pevnost vůle“ (tolik krátký výpis z věstníku, který sice v záhlaví hlásí, že je první kolonií skautů v Čechách, ale skauting jinak blíže nepopisuje. Zda se Barvíř s podstatou skautingu seznámil z jiných pramenů není známo, pokladní kniha Kroužku vypovídá, že první Svojsíkovy příručky byly zakoupeny až v roce 1915. První kontakt s A.B.Svojsíkem je doložen jeho korespondenčním lístkem z 21.2.1913, kterým informoval o pořádání vůdcovských kurzů a závěrem prosil o sdělení „zda jste se zařídili dle díla „Základy junáctví“, či děláte-li odchylky, v čem a proč“. Odpověď neznáme, protože se kurzu pořádaného o nedělích v dubnu a květnu v Praze od nás nikdo nezúčastnil. Náčelník Barvíř se nezúčastnil ani porady oddílových vůdců, kterou Svojsík svolal do Prahy na velikonoce 1917, aby se s venkovskými oddíly poradil jak ve válečných poměrech pracovat. Z mimopražských pozvaných měst: Čáslav, České Budějovice, Domažlice, Hradec Králové, Jičín, Mladá Boleslav, Nymburk a Třebechovice, jsme byli městem nejmenším. I v tom byla jedinečnost Barvířova Kroužku skautů!
 
Členem kroužku se mohl zpočátku stát jen mladík starší 14 let, pro školní mládež platil přís-ný zákaz členství v jakémkoliv spolku, ten pominul až školním rokem 1914/15, od kdy byli
přijímáni i školáci jako „dorosti“ (čekatelé na členství), ale i pak podléhali přísnému školní-mu řádu, který mimo jiné zakazoval pobyt na ulici po deváté hodině večerní, vyžadována byla i nedělní návštěva kostela. V Třebechovicích na vše dohlížel a o trestech osobně rozhodoval katecheta Světelský. Skautování před sto léty vyžadovalo značnou dávku osobní statečnosti. Před první světovou válkou bylo táboření pod stanem zcela neznámé a nádech dobrodružství měly i znalosti a dovednosti potřebné pro život v přírodě. I proto nebyly ani začátky třebechovického skautingu nijak idylické, o čemž svědčí tento zápis v kronice:
 
„Na prvních vycházkách byly nesnáze s neporozuměním obyvatel. Skauti byli vydáni obecnému výsměchu, na hochy bylo pokřikováno „Cikáni, blázni jdou!“. V Bolehošťské Lhotě byla proti nim úplná demonstrace, v Petrovicích byli kamenováni a zraněni, takže muselo být řízení trestní a Petrovičtí zaplatili pokutu, bolestné jsou však dlužni dodnes.“.
 
Problémy toho druhu neměl jen skautský venkov, ale i Praha, jak o tom svědčí zvláštní číslo časopisu Skauting „Jak jsme začínali“, z něhož přepisujeme:
 
„Skautovat v roce 1912 zavánělo tak trochu osobním hrdinstvím a hlavně to byl boj s c.k. (císařsko-královskými) předpisy. Vy, dnešní mladé generace, houby víte, co to byl c.k. školní řád, který nedovoloval členství v žádné organizaci, který jen zakazoval a nařizoval, mezi jinými povinnostmi ukládal také nedělní návštěvu služeb Božích. Na malostranské reálce jsme měli ústavní kapli, a do té se chodilo ze tříd za vedení profesorů. Jak to udělat, aby skauti, dychtiví po přespání v přírodě ze soboty na neděli, byli ráno v 8 hodin v kapli? Praktikovali jsme to tak, že jsme ve skautském kroji šli jen někam do Troje nebo ke Sv. Prokopu, ráno jsme přehodili přes kroj pláštěnku a hajdy do školy. Ještě v roce 1917 a 1918 jsme se vracívali z výletu na příklad Břevnovem tak, že nejsilnější šli vzadu za námi slabšími a náš vůdce vpředu. Opatření, jež diktovala bezpečnost.“ 
 
Schůzky celého „Kroužku“, konané v domácnostech členů a v létě v lese Bor, byly minimálně jednou týdně, obsahem byl výklad a nácvik skautských disciplin (zvláštní obliba byla v signalizaci), soutěživé hry, čtení naučných článků i beletrie, hodně se zpívalo. Pravidelné byly nedělní vycházky do blízkého okolí (Kapounství, Šárovce, Bojku, Osika), jejichž náplní bylo pozorování přírody a tábornická praxe. Oblíbené byly polní hry spojené se stopováním a signalizací, soutěžilo se v atletice a kupodivu měla oblibu i pořadová cvičení. V zimě se bruslilo a sáňkovalo, v létě se chodilo k řece koupat a jezdit na pramičce, kterou si v roce 1915sami postavili, když si již v polovině roku 1914 ušili stany.
Několikrát ročně byly pořádány výlety s pěšími túrami až 50 km (Potštejn, Adršpach) a s přenocováním pod stany. První prázdninový tábor pořádali na Sutých březích v roce 1917 a pak již každoročně. Angažovali se i občansky: v roce 1914 jako kroužek Červeného kříže pomáhali vybudovat ošetřovnu raněných vojáků, v roce 1915 vstoupili po Pomocného hasičského sboru, v roce 1917 do Abstinentního sdružení. Založili si i vlastní pomocné fondy pro skauty tuberkulozní, skauty onemocnělé, ve fondu cestovním se spořilo na výlety. Oblíbené byly i zájmové kroužky: výtvarný, pěvecký, fotografický, ale i esperantský.
O aktivitě našich skautských předků svědčí souhrnná bilance roku 1915: 9 schůzí výborových, 55 členských, 43 vycházek polodenních, 4 celodenní, 3 noční výlety, 3 výlety a 6 besídek.
 
Kroužek měl řadu demokraticky přijatých pravidel chování a jednání. Chlapci se navzájem
kontrolovali, aby neužívali hrubá slova nebo germanizmy, samozřejmý byl zákaz kouření a
alkoholu. Pracovala smírčí komise a zápisy ze schůzek uvádějí řadu jmen těch, kteří byli pro hrubé chování a jiným prohřeškům z Kroužku vyloučeni. Stejnokrojem byly krátké kalhoty a hlavně ten báječný široký skautský klobouk, který začal pohotově zhotovovat místní kloboučník Mach.
 
Skauti pracovali po celou dobu války. Ze zachovaného písemného hlášení o činnosti oddílu za I. čtvrtletí 1918 ( poslední rok války) vyjímáme:
Oddíl měl 10 junáků a 20 mladších junů, schůzka junáků (družina Ostřížů) byla ve středu,
schůze junů a nováčků (družina Sýkorek) ve čtvrtek, každou neděli vycházka a večer besídka. Družina Ostřížů vykonala 11 polodenních a 4 celodenní vycházky, družina Sýkorek údaje nedodala. O svízelné zásobovací situaci té doby svědčí zápis městské kroniky ze 7.8.1917:
„Příděl mouky, brambor, tuků a všech ostatních životních potřeb je tak nepatrný, že hrozí vypuknutí hladu, a tak se 8.11.1917 začalo ve městě vařit ve válečné kuchyni pro 300 osob“.
 
Zásluhou zápisů schůzek v „knihách jednacích“ víme, že Kroužek zavedl po příchodu škol-
ního „dorostu“ řádnou družinovou soustavu a že v létech 1912-1918 prošlo Kroužkem celkem 92 osob, které známe jmenovitě. I proto je ten náš TŘEBECHOVICKÝ skauting jedinečný, takovou dokumentaci svých začátků nemá nikdo jiný!
A v této situaci dokázali třebechovičtí skauti uskutečnit v roce 1917 a ještě horším roce 1918 svoje dvoutýdenní prázdninové tábory na Sutých Březích (!). Zásluhou Máši Svobodové byl 29.dubna 1918 založen dívčí oddíl, opět první venkovský (!).
Městský kronikář byl tedy špatně informován, když napsal: „Spolkový život ve městě zanikl nadobro. Jen několik hasičů zůstalo pod praporem. Ani okrašlovací spolek nic nepodnikal, nebylo pracovníků. Častěji scházely se jen slečinky k občasným cvičením pěveckým“.

Taková byla tedy léta našeho skautského pravěku!