Úvod autora

 

Prvenství a jedinečnost třebechovického skautingu jsem si mohl potvrdit jako člen Historické komise JUNÁKA ve funkci vedoucího pracovní skupiny let 1912-1940. Napsal jsem o tom článek do časopisu SKAUTING č. 1/2002 s názvem „Třebechovičtí skauti byli první“. Na potřebě zintenzivnit vyhledávání a záchranu písemných dokumentů a jiných archiválií o našem skautování jsme se s bratrem Jirkou Prášilem-Šilkem dohodli v roce 1970, krátce po třetí likvidaciJUNÁKA, a tak jsme získali i takové unikáty jako listinu souhlasu (tehdy ještě) rakouských úřadů se založením občanského spolku „Kroužek skautů v Třebechovicích“.
 
Máme tak věrohodný doklad data vzniku třebechovického skautingu a tím i potvrzení, že to byl první samostatný skautský spolek v českých zemích, vzniklý dříve než Svojsíkův pražský spolek. Našim „stříbrem“ jsou i sešity zápisů schůzek a vycházek z let 1912-1918 a kronika prvního tábora konaného roku 1917. Tyto dokumenty jsem znal již dříve. Bohužel až při sepisování almanachu v roce 1992 jsem dostal střediskovou kroniku s informacemi o ustavení a práci již řádného „svazového“ spolku JUNÁK-ČESKÝ SKAUT, jehož starostou byl v létech 1920-1926 učitel František Skřivan, vedle něhož jsem desítky let bydlel. O jeho skautské aktivitě jsem nevěděl a proto jej ani nevyzpovídal. Bohužel jsme zjistili pozdě, že jakkoliv bohaté písemné dokumenty nutno doplnit výpověďmi pamětníků. Zcela nezbytné je to u fotografií, které jsou bez popisky (názvu, doby a místa zobrazené akce a jmen osob) prakticky bezcenné. Máme takových fotografií stovky! Poučili jsme se bohužel příliš pozdě, když již hlavní pamětníci nežili: Barvíř (+1980), Šubrtová (+1980), Hanušová Neda (+1982), Koleš (+1985), Hejčl (+1988), ze SPJ Bidlo (+1958) a Kilingr (+1963). A tak ani nemáme zcela známý a ověřený životopis br. Barvíře, což je chyba, která by se neměla opakovat.
Almanach ke století třebechovického skautingu jsme chtěli připravit v pohodě a v předstihu „do šuplíku“ a dát mu formu sborníku se vzpomínkami mnoha oldskautů-pamětníků. Záměr, vyhlášený v lednu 2005, však nenašel pochopení a tak jsme na sepsání almanachu, stejně jako před dvaceti léty, zůstali opět jen dva – br. Prášil-Šilek a Cihlář-Pep. Hlavním zdrojem našich informací byly archiválie, které Šilek léta neúnavně sháněl a opatroval. Náhlým úmrtím Šilka došlo k nepříjemné komplikaci, když jeho skautská pozůstalost byla rodinou zbrkle a bez soupisu odvezena do Státního okresního archivu v Hradci Kráové. Nebyla tak dodržena dohoda, že se s obsahem pozůstalosti seznámíme a předáme ji archivu až po informačním vytěžení (pořízení výpisků a kopií vybraných dokumentů a fotografií). Naštěstí mi archiválie z let 1912-1940 zapůjčil Šilek již dříve, takže jsem problémy se zpracováním tohoto období neměl. Nepříjemné však bylo kopírování fotografií, nalepených v kronice střediska, kterou po Slávce Šubrtové dovedl až do roku 1940 br. Koleš.
 
V poválečném období jsme podobného aktivistu neměli, v kronice se nepokračovalo, jistě i vlivem všeobecné politické situace. Období do roku 1950 jsem tedy v podstatě zpracoval podle svých poznámek, vzpomínek a svého fotoalba. V létech třetí obnovy JUNÁKA (1968-1970) jsem již v Třebechovicích p.O. nežil a byl tak zcela závislý na dochovaných archiváliích a na vzpomínkách a pomoci pamětníků. Ta však byla mizivá, dokumenty a fotografie z tohoto období se nesešly a nenašly se ani v královehradeckém archivu. Tolik tedy vysvětlení chudoby zpracování tohoto poměrně nedávného období. V této nepříznivé personální a archivní situaci jsem se současným střediskovým vůdcem br. Mílou Rückerem dohodl, že všechny získané informace zpracuji do značně podrobných faktografických „Dějin skautských Třebechovic let 1912-1989 a středisko již samo zajistí:
1)      zpracování dějin „novověku“, t.j. období po roce 1989
2)      sestavení a vydání vhodné publikace ve výročním roce 2012
 
V souladu s historickými etapami existence JUNÁKA jsou kapitoly knihy rozděleny do čtyř částí:
1)      Začátky ještě za Rakouska-Uherska (1912-1918)
2)      Meziválečné období rozkvětu JUNÁKA (1919-1940)
3)      Poválečná obnova JUNÁKA (1945-1950)
4)      Pokus o obnovení činnosti JUNÁKA (1968-1970)
 
Po každé kapitole jsou vloženy celostránkové přílohy vybraných dokumantů a fotografií, vztahujících se k textu kapitoly.Zvolená faktografická forma podání dějin má svá negativa. Chybějící fakta nelze nahradit domněnkou či ošidnou lidskou pamětí, nevěrohodné informace se prostě neuvádějí. Kronika se o oddílech a jejich vedoucích zmiňovala řídce, nebylo proto možné sestavit přehlednou tabulku meziročních změn, podobně chybí i údaje o táborech (datum a délka trvání, počet táborníků). Tato neúplnost údajů je také důvodem, proč nebyl zpracován jmenný rejstřík. Určitou náhradou je seznam osob, které se o třebechovický skauting viditelně zasloužily.
 
Slib daný Šilkovi, že sepíši „Dějiny skautských Třebechovic“ a tak naplním i svoje životní krédo „Co není na papíře, bude zapomenuto“, považuji v podstatě za splněný. Nebylo to vůbec snadné, ale dělal jsem to rád a splácím tím trochu také skautingu dluh za hezká léta v něm prožitá. Lecos není takové, jak jsem si představoval, zradilo mě zdraví (oči), chyběla mi však i vstřícnost skautů-pamětníků. A tak moje poděkování adresuji jen dvěma bratrům – Rudovi Chaloupkovi a Luboši Čadkovi.
 
 
Praha, červen 2009                                   Ing. Josef Cihlář-Pep
                                                                      člen Svojsíkova oddílu
                                                                      člen Skautského institutu ABS,
                                                                      archivnědokumentační sekce